Když jsem byla při volbách koncem devadesátých let v rodinném domku manželů Hriníkových v Nové Olešce poprvé, vítala voliče kromě obvyklé urny, zástěny a vlajky také figurka známé postavičky IT. Patřila tehdy náctiletému synovi Hriníkových Petrovi. Postavička zmizela, Petr nikoliv. Je mu už třiatřicet let a sedí ve volební komisi spolu se svou matkou, bratrancem Jaroslavem Grundem a jedinou nepříbuznou, jíž je zapisovatelka Alena Kovařičová. „No, trochu jsem už vyrostl,“ říká třiatřicetile­tý muž.

Čtěte také: Děčínsko už také volí

Jinak se u Hriníkových nic nezměnilo. Na domku vlaje česká vlajka, na brance visí cedule s nápisem Volební místnost, uvnitř, v jednom z pokojů stojí urna, zástěna, volební komise má k dispozici sedací soupravu a Pavla Hriníková opět napekla něco dobrot. „To není pro voliče, to je pro nás, pro komisi,“ brání zákusky s neobvyklými názvy obližprst a krémiš Pavla Hriníková. Nutno podotknout, že zákusky jsou výborné a komisi jistě přijdou vhod. Stejně jako koblihy, které coby občerstvení přivezl Josef Záruba, starosta Huntířova, pod který Nová Oleška spadá. „Kolikrát už byly u Hriníků volby? No přeci hodněkrát,“ odbývá se smíchem dotaz. Ani Hriníkovi to nedokážou spočítat. „Prostě od té doby, kdy tu na Nové Olešce nebyla žádná místnost, ve které by se dal zřídit okrsek,“ ukončí diskusi Pavla Hriníková.

Čtěte: KOMENTÁŘ: Jak říct kmotrům v kraji ne

Neopomněla mi vytknout, že jsem tehdy před těmi asi patnácti lety napsala, že lidé u ní v obýváku volí v ponožkách. Prý to není pravda. Tehdy jsme měli štěstí a přišel volit muž, který právě sekal trávu u rybníka. „Zul se jen proto, aby nám tu nenadělal velký nepořádek, padala z jeho bot mokrá tráva. Jinak se ale lidi fakt nemusí zouvat, ani tentokrát,“ směje se rázná žena. Kolik lidí přijde, neodhadla. „Ale myslím že jich moc nebude,“ dodává. Přesto už hodinu a půl po začátku voleb mělo v Nové Olešce u Hriníků odvoleno deset procent voličů. Celkem by jich mělo přijít osmdesát šest.