Minulý týden jsem dělal rozhovor s Mužem roku, tedy s takovým „missákem“. Přihlásil byste se vy někdy do takové soutěže?
Se svým obličejem a figurou? To asi těžko. Leda, že by byla nějaká soutěž antimissák, to bych možná i vyhrál.

Řekl byste o sobě, že jste i zpěvák?
Já jsem hlavně šašek, komik a klaun. To je moje doména. Ale někdy zpívám v představení s Josefem Mladým.

Také máte roli v představení Divotvorný hrnec, kde hrajete Čochtana. Tam přeci také zpíváte, je to tak?
To je pravda, myslím si, že jsem to celkem zvládl. Dokonce mě pochválil Jiří Suchý a šefredaktor Divadelních novin Jan Kolář. To je poprvé, co mě kritik pochválil. Ke konci tohoto měsíce máme bohužel po roce a půl hraní derniéru. Bude mi to představení chybět.

A musel jste jako Čochtan i baletit?
Naštěstí ne. Zpívám tam dvě písničky. Při zkouškách jsem říkal: Noty zahoďte, ty neumím, já to zazpívám z fleku.

Chodil jste na hodiny zpěvu?
Měl jsem korepetitorku, která mě ty písničky naučila.

Jak jste pojal vodníka Čochtana? Měl jste vzor v Janu Werichovi, který ho u nás hrál jako první?
On ho pojal jako rozumného, hodného filozofa. Já ho pojal jinak. Jako Čecháčka, světoběžníka, který byl i trochu na holky. Měl jsem ho odlehčeného, modernějšího.

Jak dopadla úterní Všechnopartička s Karlem Šípem v ústeckém kulturním domě?
Lidé byli nadšení a vyvolávali nás. Jinak Karel Šíp je nejlepší bavič, protože je lidský. Je moudrý, a navíc hodný člověk, nehraje sám na sebe a dává prostor ostatním. Nemá u nás konkurenci.

Bylo vyprodáno?
Nebylo, ale jinak máme vyprodáno skoro všude. On se hrál současně hokej a také to prostředí není hezké. V kulturáku chybí pořádná restaurace, lidé si nemohou ani dát kávu.

Co je tutovka, která diváky vždycky rozesměje?
Lidé mají rádi střípky z našeho života, nejvíce když se vám něco nepovede. Hodně dotazů je vždy k sexu, rodině a alkoholu. Lidé se rádi pasou a jsou vychováni bulvárem.

Poznáte při představení hned, že bude v publiku dobrá atmosféra?
Po deseti minutách už vím, jak je publikum naladěné. Nyní hrajeme často na Slovensku a tam je výtečné obecenstvo. Asi se jim po české kultuře stýská. U našich východních sousedů je potěšení hrát. Ještě vám řeknu jednu příhodu.
Povídejte.
Uprostřed představení vstal pán a řekl: Já jsem profesor doktor Viliam Fišer a jsem přednostou kardiovaskulárního ústavu. Pane Náhlovský, vy máte ischemickou chorobu srdeční. A sednul si. Já jsem se mu vysmál, ale nyní jsem raději na tom vyšetření byl.

A jak jste dopadl?
Vyšetření srdce dopadlo zatím dobře, ale potíže mám s vysokým tlakem.

Říká se o vás, že jste hypochondr. Je to pravda?
To je nesmyl, který do světa troubil jen Petr Novotný.

Berete si za své historky od svých známých, co zažili oni?
To nedělám. S Karlem Šípem prezentujeme jen své příběhy. Jinak by to bylo přiživování se na ostatních, ale je pravda, že to někdo dělá. Samozřejmě ty příběhy licenčně upravujeme, aby to bylo vtipné. Kdybyste to řekl přesně, jak se to stalo, tak by se většinou nikdo nezasmál.

Kde vlastně v Ústí bydlíte?
Bydlím v jednom paneláku na Klíši. Nyní ještě rekonstruuji baráček v Luhačovicích. Jezdil jsem tam pravidelně do lázní a vyhlédl jsem si tam jeden dům. Mám dýchací problémy, tak tam často jezdím hlavně v létě.

Kde vás mohou Ústečané potkat na pivě?
Nejvíce chodím asi na Žumpu, která je na Hvězdě. Chodil jsem tam již za svých studií. V létě zavítám na zahrádku U Hnáty.

Jak je to vůbec s vaší rodinou?
Já jsem rozvedený a bezdětný. Ale mám přítelkyni, která je z Moravy a jmenuje se Jana Holá. Dělá portréty, mám od ní i obraz, kde jsem já osobně.

Namalovala vás hezčího, nebo ošklivějšího, než jste doopravdy?
Určitě hezčího, vylepšila mě tam kvůli lidem.

Vím, že jste měl v centru města klub Kladívko, dnešní Circus. Jaké to bylo podnikání?
Měl jsem ho pět let. Chodili tam lidé od pětadvaceti let výš, nyní tito lidé nemají v Ústí kam chodit. Ale jinak finančně jsem každý měsíc prodělával.

Co nyní všechno děláte?
S Karlem Šípem máme tři představení. Pak s Pepou Mladým jezdím už třicet let a nyní máme pořad Komikadze v akci. Tam také zpívám. A s Františkem Nedvědem máme program Pohodová země Františka Josefa.

Já myslel, že s Josefem Mladým už nevystupujete.
Je pravda, že má málo času, protože podniká. Humor, který produkujeme, není intelektuální, ale lidový. Ale i ten má zde své místo.

Také se váš kolega vrhnul do politiky, že?
Ano, je ve straně Občané.cz a je dokonce krajským lídrem.

A co vy a politika?
Já ne, já říkám: Ševče, drž se svého kopyta. Podle mne šašci a klauni do politiky nepatří. Politik by měl mít k té práci vztah a i vzdělání. Kdyby byli ještě finančně nezávislí, tak by to bylo úplně ideální.

Koho budete v květnu volit?
Asi toho Mladého, on by mě jinak zabil (smích). Konkrétní stranu vám neřeknu, ale jsem pravostředový volič.

A ústeckou politickou scénu sledujete?
Pana primátora Kubatu znám. Ale mám jiného oblíbeného politika, doktora Sušického. Tento senátor je podle mne nejslušnější politik, co znám. Ten politiku kultivuje.

Na co se připravujete ve své práci nyní?
Mám nabídku na film, kde bych měl hrát klonovaného Hitlera. Také píši pohádkové knížky. Ještě dávám dohromady jeden pravdivý příběh z války, což by mohl být námět k filmu. V televizi dnes zábava stagnuje, ale možná budu hrát v jednom seriálu, něco na způsob Taková normální rodinka. Jinak jsem spoustu rolí ve filmech odmítl. Někdy méně je více. Scénář se mi musí líbit.

A co nekonečné seriály, ty vás nelákají?
To není můj šálek čaje. Tam se stále omílají jen tři témata: kdo s kým, kdo koho podrazí a kdo něco ukradne. To je stále dokola. Je mi jasné, že to herci berou kvůli obživě. Herecké platy jsou mizerné, jen kolem patnácti tisíc. Proto musejí všichni dabovat nebo brát seriály v televizi.

Koho ze současných bavičů uznáváte?
Mám rád ty mladší, jako je Liška a Čtvrtníček. Také Martin Dejdar a Milan Šteindler jsou skvělí. Dvojice jako Svěrák – Smoljak a Kaiser – Lábus jsou kapitoly samy o sobě. Ale nejvíce má můj obdiv Jiří Suchý, tomu by se měla postavit socha. Bez něj by mnoho věcí nebylo.

Co dělají „vámi objevení“ Krušnohorci?
Vydal jsem předminulý rok knížku. Malůvky do ní dělal Štěpán Mareš, který má skvělé nápady. Zatím se té knihy prodalo asi 5 tisíc kusů. Původně jsem chtěl, aby to bylo vydáno jako toaletní papír. Vždycky by si lidé kus přečetli a mohli to následně použít na očistu.

Ta dvě jména, Josef Alois, jste si dal sám?
To mi dali u Fešáků. Byli jsme tam s Mladým dva Josefové, tak mi začali říkat Lojzo. A to mi zůstalo. Také jsem studoval historii, takže zde se nabízí vazba na Aloise Jiráska (smích). Ale v občance to nemám.

Vy jste vystudovaný učitel, obor český jazyk – dějepis. Učil jste někdy?
Učil jsem v Litoměřicích a dodnes mě zvou ty prodavačky a švadlenky na školní srazy. Je to hezké vzpomínání. Přestože jsem tam učil rok, tak jsem tam zanechal stopu.

Proč jste pak školství opustil?
Byla to divná sedmdesátá léta. Já měl dlouhé vlasy a hrál jsem na baskytaru v rockové kapele. A oni mě po roce přeřadili do malé vísky na Chomutovsku. Já jsem poděkoval a odešel jsem ze školství dělat poskoka na krajské kulturní středisko.

A na dráhu komika jste se dal jak?
Hrál jsem amatérské divadlo a jednou na naše představení přišel pan Spurný. Po hře přišel za mnou a říkal, že objevil Gotta a nyní že objevil mě. Zeptal se mě, jestli bych nechtěl dělat baviče profesionálně. Jinak slovo bavič vymyslel Šíp a mně se vůbec nelíbí. Je to stejné jako topič, lepič, nebo holič. Můj první honorář za vystoupení byl 90 korun.

Dnešní studenti často zkoušejí různé drogy, jaké to bylo v tomto ohledu v Ústí za vašich časů?
Jednou nějaká tráva proběhla. Jenže já nekouřím a neumím ani šlukovat, takže to se mnou nic nedělalo. Ale jinak my jsme trávili hlavně čas s pivem a s levným alkoholem, jako zelená a rum.

Náhlovský: Jste solidnost sama
„Tady máte ode mne DVD Sanatorium a knihu o Krušnohorcích,“ říkal Josef Náhlovský, když přišel do Deníku na rozhovor a přinesl mi tyto pozornosti.
Na obalu DVD jsem si ho spletl s kuchařem Italem Emanuelem. „A jo, tvářím se tak blbě, jako on,“ vtipkoval Náhlovský. Když mě viděl s ortézou na noze, hned se ptal, co se mi stalo. „Hrál jsem badminton,“ odpověděl jsem. Náhlovský začal vyprávět, jak také on začal pinkat do košíčku.
První téma tedy byl sport. „Já sportuji celkem hodně. Nejvíce hraji tenis. Pak také fotbal za Amforu. Jsem křídelní útočník. Tonda Panenka o mně jednou řekl, že jsem jediné křídlo, kterému musí nahrávat do chůze a ne do běhu. Prostě běhám tak rychle, jak ostatní chodí,“ smál se.
Měl dobrou náladu a po celou hodinu rozhovoru mluvil rozvážně, ale současně vtipně. Bylo také vidět, že má rád historii, kterou vystudoval. Zaujatě hovořil například o Kryštofu Harantovi z Polžic a Bezdružic.
Když jsme se dostali k tomu, odkud pocházím já, rozzářily se mu oči.
„Vilémov u Šluknova znám, s Mladým jsme tam hráli v místním kulturák a v létě taky na pouti.“ Je vidět, že s představením objezdil celou republiku.Pak ještě pomluvil bulvární noviny a naopak Ústecký deník pochválil: „Jste solidnost sama, rád vás čtu.“
Tak jsem i já mu musel dát nějaký dárek. Došlo na CD kapely Toxic People, kde hraji na baskytaru. „No to je super, já taky hrál na basu. Mám rád rockovou muziku, proto si to hned zapnu v autě, jedu do Břeclavi,“ řekl, když se loučil. Snad dojel dobře.