Na začátku dubna se Jaroslav Sykáček stal ředitelem rumburské městské knihovny. Vystřídal Květoslavu Candríkovou, která odešla do důchodu.

Starostou Rumburka nejste půl roku, stihl jste si za tu dobu odpočinout?
To nevím, jestli je to správné slovo. Potřeboval jsem se dát zdravotně do kupy, protože mi lékaři avizovali problémy se žlučníkem a nějaké další věci. Takže v první řadě jsem využil skončení starostování k péči o své zdraví a nechal jsem se odoperovat v naší Lužické nemocnici. Potom rekonvalescence a teprve poté odpočinek.

Kde jste po konci na radnici našel nové uplatnění?
Od začátku dubna jsem začal pracovat jako ředitel rumburské městské knihovny, což je městská příspěvková organizace. Vždycky jsem měl hodně blízko ke kultuře a umění. Před vojenskou vysokou školou jsem studoval střední průmyslovou školu výroby hudebních nástrojů. Na kulturní akce jsem nechodil jen proto, že jsem byl starostou, ale protože mne to bavilo. Ať se jednalo o koncerty nebo vernisáže, to jsou věci, které mi něco říkají. Navíc jsem měl příspěvkové organizace ve své gesci na starosti již na začátku své politické kariéry v roce 1998. Takže jsem jako místostarosta přicházel s městskými příspěvkovými organizacemi, takže i s knihovnou, hodně do kontaktu.

Proč jste si vybral právě knihovnu?
Když jsem si povídal s paní ředitelkou knihovny, tak jsem jí už někdy před deseti nebo patnácti lety říkal, že bych to po ní chtěl jednou převzít. Tehdy jsme si z toho dělali legraci. Ale přišel čas a paní ředitelka odešla na zasloužený odpočinek. Já se následně přihlásil do výběrového řízení, na které jsem se poctivě připravil. Velkou výhodou bylo, že jsem znal rozpočtování a další věci okolo příspěvkovek.

Je rozdíl stát v čele knihovny a v čele města?
Obrovský. Když byste si měl vybrat, kam půjdete raději do knihovny nebo na úřad? Do knihovny lidé chodí, protože sem chtějí chodit, protože se jim tady líbí. Chtějí si tu odpočinout, vybrat si něco pěkného ke čtení, zrelaxovat. To je ten obrovský rozdíl. Sem si lidé nechodí stěžovat, což je pochopitelné. Kdežto na úřad jdete proto, že tam něco potřebujete nebo tam z nejrůznějších důvodů musíte. Obzvláště nepříjemné je, když jdete na radnici třeba kvůli přestupku. Obrovský rozdíl je také ve velikosti a rozsahu působnosti. Jako starosta řešíte v jednu chvíli, že nejede autobus, o chvíli později, že máma s třemi dětmi nemá kde spát a o další chvíli později park znečištěný psími exkrementy. Do toho potřebujete vyřešit třeba dotace na bydlení.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Děčínsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde mimořádně v úterý.