Strach o život svého mazlíčka a zoufalství zažívá pejskařka z Děčína. Někdo jí totiž pomocí návnady přiotrávil psa. Podle ní to ale nebyl jediný případ, návnady nachází v křoví v blízkosti děčínské Střelnice poměrně často.

Na procházku se svým psem Lionellem chodila Jana Dušičková denně. Při venčení si osudného dne před více než třemi týdny nevšimla ničeho zvláštního. Pak ale začala mít podezření, že její pes venku snědl něco otráveného. A to se u veterináře potvrdilo.

„Zjistili jsme při náhodném očkování, že mu selhávají ledviny a v krvi má nejspíš fridex. Měl smrtelné hodnoty,“ uvedla nešťastná majitelka psa.

Veterinář psovi nedával žádnou šanci na uzdravení a navrhl jej uspat. O tom ale Jana nechtěla ani slyšet a tak změnila kliniku. „Teď dostává opravdu kvalitní péči. Prognóza při otravě bývá vždy špatná, zvlášť u psů s ledvinovým selháním. Léčba je velmi nákladná, jak časově, tak finančně. Monitoring a infuze musí probíhat nejlépe nepřetržitě,“ popsala Jana.

Lionell je na tom dnes lépe, ale stále ještě není vyhráno. Kvůli infuzím musí téměř stále ležet, boj o život ale nevzdává. Jestli se plně zotaví, ukáže teprve čas.

Údajně nešlo v poslední době o jediný případ otráveného psa v blízkosti děčínské Střelnice. Zemřít tu na následky otravy měli už tři psi. „Chodíme denně do parku a věčně něco nalézám pod křovím piškoty nebo nalámané rohlíky. Pořád to sbírám,“ upozornila Jana. „Podle mě ten člověk nemá rád lidi, když to dělá. Budu ráda, když lidé psy nebudou trávit, je to nesmysl,“ dodala.

I děčínská veterinářka Markéta Grešíková se s případy otravy psů ve své ordinaci setkává. Většinou jde ale o mírnější průběhy, kdy pes zvrací, má průjem a není jasné, z jakého důvodu.

„Dramatické otravy tu máme spíš z domácí péče, když pes sežere doma něco nevhodného. Takových případů je několik, ale to nebyl záměr,“ řekla Grešíková.

A jak dát první pomoc psovi, u kterého je podezření na otravu?

„Nejdůležitější je přijít včas. Pokud má majitel podezření, že pejsek něco špatného sežral, tak do půl hodiny. Pokud má ale doma tříprocentní peroxid vodíku, může ho předtím, než pojede k veterináři, zředit s vodou v poměru jedna ku jedné a pejskovi ho podat. Ten ho pak musí vypít tolik, dokud nezačne zvracet. Zároveň, pokud má doma nějaké živočišné uhlí, tak mu může podat třeba dvě až tři tablety,“ vysvětlila Grešíková.

S vážnějším případem pozřené návnady psem se veterinářka setkala před několika lety. Tehdy někdo podél cyklostezky v Děčíně nastražil buřty, do kterých zapíchal jehly. Návnadu nedopatřením sežralo 11měsíční štěně. To se nakonec díky léčbě dokázalo plně zotavit.