Optimismus, velké plány do života, úsměv, šikovné ruce a chuť žít život naplno. I tak by se ve stručnosti dala popsat devatenáctiletá Jana Minaříková z Benešova nad Ploučnicí.

Jedna důležitá věc ale v tomto výčtu chybí. K Janě patří i slepota. Nenarodila se jako nevidomá, zrak se jí začal zhoršovat už během dětství. „Je to tak. Dnes už vnímám jen takzvaný světlocit. To znamená, že dokážu poznat pouze světlo nebo tmu. Důvodem postupné ztráty zraku je skřípnutý oční nerv,“ vysvětluje Jana. Problémy se zrakem přišly již v mateřské škole. „Začala jsem hledat hračky a tak jsem přibližně ve třech letech dostala brýle. Postupně se mi oči ale zhoršovaly, ve třinácti letech už jsem viděla pouze obrysy,“ vzpomíná.

Jak se dá s postupnou ztrátou zraku vyrovnat? Jana na to má jednoznačnou odpověď. „Musela jsem si na to jednoduše zvyknout. Nikdy jsem se kvůli tomu netrápila, nikdy nebrečela. Byla jsem ráda za to, že jsem mohla vidět alespoň nějaký čas. Horší by bylo, kdybych ohluchla.“ Do sedmé třídy navštěvovala Jana klasickou základní školu v Benešově nad Ploučnicí. Po výrazném zhoršení zraku však musela přestoupit do speciální školy pro zrakově postižené do Prahy. „Zprvu se mi tam vůbec nechtělo, těžko jsem se loučila se svou třídou. Během měsíce jsem se musela naučit Brailovo písmo a nakonec jsem si v Praze rychle zvykla. Pražané vnímají nevidomé líp než lidé na malém městě. Zde se mi občas stávalo, že se mi někdo posmíval, v Praze nikdo,“ říká nevidomá dívka. Speciální škola pomohla Janě vybrat učební obor, který předurčil její dnešní povolání. „Vždycky jsem chtěla pracovat ve zdravotnictví, nejlépe se starat o malé děti. I když přesně tomu se nyní věnovat nemůžu, neodskočila jsem daleko. Stala se ze mě masérka,“ usmívá se. Za pomoci úřadu práce a také benešovské radnice se Janě podařilo zřídit malou masérskou ordinaci. „Úřad práce mi přispěl na masérské lehátko, radnice pak přidala na nejrůznější emulze. Nyní si vyřizuji i žádost o osobního asistenta,“ vysvětluje Jana.

Šikovných rukou nevidomé masérky využilo v Benešově nad Ploučnicí už mnoho lidí. „Prozatím jsou všichni s její prací spokojeni a rádi se vrací na další masáž. Dobře odvedená práce je pro Janu i skvělou reklamou. Lidé hodně dají na doporučení a nechají se na masáž zlákat,“ říká Janina pomocnice Gabriela Bečanová. Nejvíce prý lidé chodí kvůli masáži zad a šíje. Příjemného uvolnění se zde ale dostane celému tělu. „Masíruji od nohou až po obličej. Dělám i metodu baněk plněných vzduchem, které pomáhají při ztuhlosti a také proti celulitidě,“ popisuje Jana.

A co dělá Jana Minaříková ve volném čase? Moc ráda prý čte. Knížky si půjčuje z pražské knihovny pro nevidomé a nejoblíbenějším titulem je Harry Potter. „Ráda se chodím bavit i nakupovat. V budoucnu bych chtěla mít velkou rodinu se třemi dětmi a velký dům se zahradou,“ uzavírá usměvavá masérka.