Stavebnice Merkur, žvýkačky s obrázkem Bajo a také lesklý skládaný toaletní papír jsou jedny z mála vzpomínek, které má Jakub Zelený na dobu před listopadem roku 1989. Tehdy oslavil teprve čtvrté narozeniny. Dnes je mu pětadvacet a už se stal hlavním autorem výstavy v děčínském muzeu, která připomíná dvacáté výročí pádu komunismu.

Výstavu pojmenoval Na co jsme již málem zapomněli a připravil ji odlehčenou formou, aby byla přijatelná všem věkovým generacím. „Jde mi především o to, aby si dnešní mladá generace nenásilnou formou uvědomila, co všechno dnes má na dosah ruky. Rovněž jsem zvědavý na reakce lidí ze starší generace, kteří v tu dobu žili a třeba se i nějakým způsobem podíleli na listopadových událostech,“ uvedl Jakub Zelený. Rád je prý pozná na vlastní oči při vernisáži výstavy a je připravený na jakoukoli reakci.

Aby výstava byla ucelená, snažil se kontaktovat někoho z tehdejších vůdců komunistického režimu v Děčíně. Avšak v tomto a snad jediném bodě nepochodil. Jakoby se nikdo ke své minulosti nechtěl přiznat.

Někdy nebylo vůbec nic

Jako vysokoškolský student znalosti získává především z odborné literatury a z vyprávění starších generací, především pak rodičů. „Mrazí mě v zádech, když vidím, v jakých šatech tehdejší ženy chodily. Tenkrát také byly hitem plastové věci, které by si dneska do kuchyně nebo do bytu nikdo nedal. Ale dřív lidé neměli na výběr a museli brát jenom, to co je,“ řekl Jakub. Doplnil, že někdy nebylo vůbec nic. S dneškem se to podle něj vůbec nedá srovnávat.

I když, jak sám říká, on jako syn řezníka nouzí nikdy netrpěl. Oproti jiným dětem. „Táta jako řezník hodně věcí vykšeftoval. Co se týče jídla a ovoce, myslím si, že jsme měli doma všechno,“ přibližuje atmosféru před dvaceti lety dnes již téměř pětadvacetiletý Jakub Zelený. I hraček prý měl dostatek a dokonce i z Tuzexu.

Ne vždycky jsou zážitky jeho otce řezníka veselé. „Vadilo mu, že posledním lidem ve frontě už nemohl nic prodat. Protože nic neměl. Stávalo se, že lidé odcházeli s prázdnou nebo s pouhými odřezky masa. A to třeba i na Vánoce,“ ukončuje vyprávění Jakub.