Problém je v tom, že na venkovní akce se lidé nebojí chodit, z vnitřních ale mají obavy. Jednou z cest, možná nezvyklou, je inspirace u vánočních a adventních akcí. Je tak možné, že budou podzimní a zimní open air koncerty. Pódium je možné vytopit a diváci se mohou zahřát tancem,“ nabízí v rozhovoru pro Deník děčínský hudební promotér Jakub Bureš možnost, jak pokračovat v hudebních akcích během letošního nejistého podzimu.

Jakub Bureš

Třicet dva let, hudební promotér, dramaturg děčínského hudebního klubu Le Garage Noir, moderátor talk show Silný řeči. V minulosti pracoval například pro Xindla X, Bena Cristovao nebo Charlie Straight. Nově má na starosti kulturu v České Kamenici. Je člen České hudební akademie.

Jak dopadla koronavirová krize na hudebníky?
Řekl bych, že drtivě. Podle mých zkušeností nemívají muzikanti moc našetřeno. V tom lepším případě žijí z měsíce na měsíc. To platí i pro celkem známá jména. Představa, že muzikanti jsou hvězdy beroucí 300 tisíc měsíčně, je úplně mimo. Vesměs tak nemají z čeho šetřit, s výjimkou asi tří procent opravdových hvězd jako je Lucie Bílá, případně těch, které hrají v rádiích a mají pravidelné tantiémy. Takže to na všechny dopadlo opravdu hodně. Jeden můj známý, který hrál například s Miro Žbirkou, dával už někdy v dubnu na sociální sítě fotku, na které byla taxikářská licence.

To asi nebyl jediný. Spousta hudebníků nebo herců postovala fotky, jak dělají v obchodech nebo na stavbách.
Popravdě, já jsem o tom také přemýšlel. Mezi promotérem a muzikantem není v této situaci příliš velký rozdíl. Ve chvíli, kdy nemohou být koncerty, tak zpravidla nemají žádné příjmy.

Co mohli dělat hudebníci během doby, kdy nemohli hrát?
Většina, možná spíš všichni, využili covidovou pomoc. Když jsem s některými mluvil, tak mi říkali, že sedí doma a skládají, protože nic víc prostě dělat nemohou. Některé kapely nebo zpěváci dělaly internetové streamy, ale v drtivé většině jim to nijak velké peníze nepřineslo.

Jaká je situace nyní? Jsou lidé lační po koncertech nebo se pořád bojí chodit na místě, kde je víc lidí najednou?
Nedávno jsem mluvil se svým bývalým kolegou a majitelem vydavatelství Championship Music Lukášem Rychtaříkem, který zastupuje spoustu muzikantů, v první řadě Bena Cristovao. A Lukáš mi říkal, že se vše strašně zastavilo po tom, co se stalo v Ostravě. Že sice koncerty jsou naplánované, ale lidé nekupují vstupenky. Protože nevěří tomu, že ty akce proběhnou. Je ale možné, že si koupí vstupenky v den konání. Čistě statisticky, pokud si někdo koupí lístek tři týdny předem, tak na ten koncert jdou i kdyby pršelo a byla zima. Takže sice zakázaly akce v Ostravě, ale lidé si to přečtou v celém Česku a vnímají to.

Nemůže být problémem i to, že je omezená kapacita na podobných akcích?
To si úplně nemyslím. Ale třeba festival Letokruh, který pořádají v Praze lidé, co dělají například obrovské Majálesy, se prodává velmi pomalu. Za normálních okolností by přitom při té obsazenosti vystupujícími vstupenky zmizely během jednoho či dvou dnů. Největším problémem ale je, že chybí jakýkoliv koncept. Třeba pan Zaorálek slibuje něco, co pak nedodrží. Někdy v červnu sliboval, že přijde třetí vlna covid pomoci a doposud nepřišla. Musím ale říct, že ta první covidová pomoc byla velice rychlá, velice jednoduchá a že to opravdu pomohlo.

Umíte si představit, jak bylo pořadatelům NeFestivalu v Ostravě, kteří již měli postavené pódium, nachystané stánky a v tu chvíli se dozvěděli, že večer nebudou moci hrát?
To je pro mne naprosto nepředstavitelná situace, něco strašného. Když jsme nedávno v Děčíně dělali Mňágu a ždorp, tak by pro nás bylo zrušení velkým zásahem. Ale dalo by se to zvládnout. Akce typu NeFestivalu jdou ale do milionů korun. Už jim stálo pódium, které stojí hodně peněz, měli tam zvukaře, osvětlení. Muzikanti i diváci už byli na místě, ta akce vlastně už probíhala. Ještě den před tím se na hygieně ptali, jestli je všechno v pořádku a festival bude možné uspořádat. A oni jim řekli, že ano. Chápu tu frustraci, i to, jak reagovali. Já bych na jejich místě asi reagoval mnohem hůř.

Co může současná nejistota udělat s hudební scénou?
To se těžko predikuje, protože nevíme, co bude. Kdybychom nyní měli jistotu, že podzim bude alespoň v určité formě funkční, tak se to dá naplánovat. Září až prosinec je totiž období, kdy většina kapel vyjíždí na turné a vydělává, společně s letními akcemi, nejvíc peněz. Leden až březen je pak hodně volný. Takže podzim je společně s létem klíčový. Letošní léto pro kapely nebylo ideální, takže všichni spoléhají na podzim. Pokud ani podzim nebude dobrý, tak se může stát, že příští léto už nebude moc muzikantů, kteří budou hrát, protože prodají nástroje a budou ve fabrikách. Ale je to opravdu těžké předpovídat. Lucie Bílá, Kabáti nebo Chinaski hrát budou, ale ty menší by nemusely. Tím myslím kapely, které jsou živy z koncertů a prodejů merche, který se stejně nejvíce prodává právě na koncertech.

Vládní restrikce nezasáhly jen hudebníky, ale i na to napojené profese. Kolika lidí se to u nás mohlo dotknout?
Odhady mluví o 130 tisících lidí, pro které je hudební průmysl hlavním zdrojem příjmů, mnohdy i jediným. Nejsou to totiž jen muzikanti. Jsou to osvětlovači, zvukaři, bedňáci, stánkaři nebo výrobci reklamního textilu. Spousta textilních firem má totiž velkou část odbytu mezi hudebními agenturami, které se u nich objednávají merchedising jako jsou trička, mikiny nebo čepice. Když chodíte mezi lidmi, tak vidíte, že spousta jich právě tyhle produkty nosí. Četl jsem názory, aby šli tedy dělat něco jiného. Kolik má největší zaměstnavatel u nás? 35 či 40 tisíc? Tohle je 130 tisíc lidí! Kam mají jít?

Jaká je ze současné situace cesta? Co budou muset pořadatelé dělat?
To je těžká otázka. Nakoupení dezinfekcí nebo instalace plexiskel je to nejmenší, to se dá zvládnout. Problém je v tom, že na venkovní akce se lidé nebojí chodit, z vnitřních ale mají obavy. Jde o to, jak to mají lidé nastavené v hlavě. Mám informace od některých pořadatelů, že i když lidem dají volnou vstupenku na vnitřní akci, tak tam raději nejdou, protože se bojí nákazy. Jednou z cest, možná nezvyklou, je inspirace u vánočních a adventních akcí. Je tak možné, že budou podzimní a zimní open air koncerty. Pódium je možné vytopit a diváci se mohou zahřát tancem. Není to normální, ale na druhou stranu, co je nyní normální? Bude se to muset zkusit a uvidí se, jestli lidé budou někam chtít jít. Třeba by to mohlo mít své kouzlo.

Jak vidíte budoucnost hudební scény?
Když vláda nebude vydávat hysterická nařízení, mohlo by to být dobré a vrátí se to do starých kolejí. Je pravda, že výrazně rostou čísla nakažených, ale poměrně k tomu neroste počet zemřelých. Nechci úplně hanit vládu, protože nikdo neodhadne vývoj situace. Můžeme zakázat kulturní akce. Ale to bychom pak museli zakázat provoz koupališť, obchodních domů a všech míst, kde se schází víc jak sto lidí. Mně přišlo už na začátku nepříliš fér, že kulturní prostory zavřou a například obchodní domy nechají otevřené.

Víte, jaký budete mít podzim v hudebním klubu Le Garage Noir?
Jsme domluvení, že se sejdeme s ředitelem divadla Jiřím Trnkou a vedoucím kina Martinem Poštou a zkusíme nějak nastřelit program. Podle toho, jak budou lidé chodit, se zařídíme v dalších měsících.

Je nyní těžké sehnat kapelu? Mají volno nebo se o ně musí pořadatelé přetahovat?
Je to poměrně překvapivé. Když jsem před měsícem narychlo dával dohromady venkovní koncerty, tak spousta kapel už moc času neměla. Co mne překvapilo, ale na druhou stranu se tomu příliš nedivím, cenově to nebývá jiné než to bylo před koronakrizí. Čekal bych, že se ceny na trhu trochu sníží. Chápu ale, že ty kapely potřebují dohnat, o co přišly. A nedoženou to tím, že sníží cenu.