S přestupem žáků do jiných škol se stále potýká krásnolipská základní škola. Pomalejší, především romské děti, které chodily do školy nepřipravené, totiž nadané děti brzdí. Nový zákon navíc nařizuje zařazení dětí se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné třídy. To někteří rodiče kritizují.

Novela školského zákona, která obsahuje pravidla o inkluzi, funguje druhým školním rokem. Inkluze znamená zařazení dětí s mentálním nebo fyzickým handicapem do kolektivu zdravých dětí. Znevýhodněné děti tak potřebují více péče než ty ostatní, což je pro školy náročné.

„Síla řetězu je dána nejslabším článkem, takže se vše přizpůsobuje slabším jedincům. Někteří rodiče mají možná i oprávněný pocit, že na jejich děti není tolik času a těm nadaným se učitel nemůže věnovat tak, jak by bylo potřeba,“ uvedl krásnolipský starosta Jan Kolář. Podle něj jde o boj s větrnými mlýny, který není možné příliš ovlivnit.

SÍTO V PÁTÉ TŘÍDĚ

Se začátkem září odešlo ze školy 10 žáků. Největší „síto“ je vždy v páté třídě, kdy nadané děti odejdou na gymnázium, a s nimi i další děti, které přestoupí jinam.

„A pokud rodiče dětí pracují v Rumburku nebo ve Varnsdorfu, tak pro ně není problém přihlásit děti do školy v jednom z těchto měst,“ dodává Kolář. Rumburk i Varnsdorf jsou města s vyšším počtem škol, skupiny dětí s různými schopnosti se rozloží do více míst.

Dětem se speciálními potřebami sice ve školách pomáhají asistenti pedagoga, podle ředitelky krásnolipské školy Ivany Preyové to ale má smysl jen tehdy, pokud je dítě běžně vzdělavatelné a má podporu rodičů.

Na jednu třídu na prvním stupni připadá přibližně pět takových dětí. Větší problém nastává na druhém stupni, kde se třídy po odchodu dětí do jiných škol sloučí a děti s handicapem najednou tvoří i polovinu třídy. Na 1. stupni má totiž škola vždy dvě třídy v ročníku, což je celkem 200 žáků. Na druhém stupni pak má pouze jednu třídu v ročníku, celkem kolem stovky dětí.

Kdyby děti neodcházely, tak by jich podle ředitelky zůstalo na druhém stupni 145. „Měli jsme určitý počet dětí, které potřebovaly individuální vzdělávací plán, dnes je to ale už více než trojnásobek,“ upřesnila Preyová s tím, že výuka probíhá jinak než ve třídě, kde žádné takové dítě není.

„Je to skupina dětí, která potřebuje úplně něco jiného než být zařazena do běžné třídy. Byly by spokojenější ony, spolužáci i učitelé,“ dodala Preyová.

VĚTŠINA V MENŠINĚ

To si myslí i jedna z maminek z Krásné Lípy, která si nepřála být jmenována. „Chápu, že s tím škola moc nezmůže. Ale nechtěla jsem, aby moje dítě bylo ve třídě, kde by bylo menšinou,“ svěřila se maminka, která své dítě na druhém stupni raději vozí do Rumburku.

Někteří rodiče jsou ale s krásnolipskou základní školou spokojení. „Náš syn je ve třetí třídě a škola nám zatím vyhovuje,“ řekla maminka jednoho z dětí. Zároveň dodala, že pokud by její dítě mělo být v budoucnu hlavně na druhém stupni nešťastné, či by se dokonce bálo do školy chodit, pro přestup se rozhodne.

Některé děti z Krásné Lípy letos přijali na základní škole U nemocnice v Rumburku. „Během prázdnin jsem přijala tři nebo čtyři děti z Krásné Lípy,“ potvrdila ředitelka rumburské základky Romana Bušková.

Přestup krásnolipských dětí do jiných škol je dlouhodobým problémem. Škola tak před dvěma lety zvolila formu alternativního vzdělávání, kdy děti na začátku školního roku dělí do tříd dle schopností. Ta je trnem v oku některým rodičům, kteří ji považují za diskriminaci.