Opravená fasáda kostela svatého Jana Nepomuckého opět září na hřenské návsi. Obec, která jej před časem získala od katolické církve, ho nechala kompletně opravit. Některé práce přitom přišly na poslední chvíli, například trámy byly značně prohnilé. V minulosti svatostánek hojně využívala vietnamská komunita žijící ve Hřensku, mezi jejímiž členy je poměrně velké množství křesťanů. V sobotu 23. října jej slavnostně požehnal generální vikář litoměřického biskupství Martin Davídek.

Kostel získala obec od litoměřického biskupství před necelými čtyřmi lety. Už tehdy se zavázala, že ho opraví. Náročné čtyři roky trvající opravy za mnoho milionů korun dokončilo Hřensko letos. Například bylo potřeba vyměnit velkou část trámů kůru, které napadl červotoč a byly prohnilé. „Kostel jsme zrekonstruovali prakticky od základů. Museli jsme vyměnit střešní krytinu, udělat vnitřní i vnější omítky, výmalbu, opravit nosné prvky, kůr nebo varhany,“ popsal oblékání kostela do nového hávu starosta Hřenska Zdeněk Pánek.

Obec opravu rekonstruovala téměř výhradně ze svého rozpočtu, kraj jí přispěl pouze na fasádu.

Obec také nechala vyrobit před dvěma lety nový zvon. Hřenskem se tak jeho zvuk rozezněl po 77 letech. Jeden z původních zvonů byl totiž v roce 1942 zrekvírován pro válečné účely. Druhý zvon sice zázrakem válečné běsnění přežil, bylo jej ale nutné nechat opravit. Památku několikrát poškodila velká voda. Například v roce 2002 byla zaplavená až téměř k oknům. Na povodně upozorňují návštěvníky kostela měrky, které zaznamenávají úrovně historických povodní.

Krásou opraveného kostela se v sobotu kochal také generální vikář litoměřického biskupství Martin Davídek. Hřensko pro něj není neznámým místem. V letech 2003 až 2005 totiž v tomto kostele působil. „Je to návrat i radost. Díky aktivitě pana starosty a jeho spolupracovníků se podařilo kostel dostat na tu nádhernou úroveň, kterou má dnes. Nepochybuji, že si lidé do něj najdou cestu,“ řekl po slavnostním požehnání kostelu, opraveným varhanám a nové křížové cestě Davídek. Ten při svém působení ve Hřensku sloužil mše nejen v češtině, ale i ve vietnamštině. V obci je totiž poměrně velká vietnamská komunita.

„Naučil jsem se základní věci v jazyce lidí, kteří zde žijí a rádi sem přicházeli. Bylo to díky tomu, že sem přijížděl vietnamský kněz ze Svaté Hory, který se staral například o zpovědi,“ zavzpomínal na své působení ve Hřensku generální vikář, pro nějž bylo úžasné pozorovat, jak se před oltářem dokázali spojit Češi, Vietnamci i Němci.

Kromě bohoslužeb, které by se zde měly zase začít pravidelně konat, Hřensko počítá i s tím, že se z kostela stane kulturní stánek. „První mše zde bude 24. prosince v 16 hodin. Chceme zde mít také koncerty nejen varhanní, ale i třeba kytarové nebo houslové. Nyní se tak vrhneme na to, aby kostel, který jsme nákladně opravili, nezel prázdnotou a žil,“ dodal Pánek.

Hřenský kostel není jediný, který se podařilo v posledních letech na severu Čech zachránit před zkázou. Pravděpodobně nejhůře na tom byl ten v Markvarticích na Děčínsku, ze kterého zbývaly jen obvodové zdi a na římsách rostly vzrostlé břízy. Díky usilovné práci církevního administrátora Marcela Hrubého a za nemalého přispění krajanských německých sdružení se jej podařilo zachránit a dnes už opět slouží duchovním účelům. V obecní péči je stejně jako ten hřenský i kostel v Petrovicích na Ústecku, který dostal unikátní skleněnou střechu přivádějící do interiéru světlo. Zachraňovat kostel se daří v Ústeckém kraji také díky soukromým vlastníkům, jako například v Konojedech u Úštěka na Litoměřicku, kde společně s chrámem opravuje Vladimír Přibyl i zámek. Do finančně náročné opravy sakrální památky se pustil také Zdeněk Chabr v Deštnici na Lounsku, i on se dohodl na převodu kostela do svého majetku.