V dobách, kdy sousloví „zaměstnanecký benefit“ bylo ještě neznámé, se stovky tisíc lidí každoročně ucházely o možnost jej využívat. Řada organizací nebo úřadů totiž měla vlastní rekreační areály, kde se dala pořídit poměrně levně dovolená. Velký zájem byl také o poukazy od Revolučního odborového hnutí. Ty byly ale jen pro ty nejprověřenější a straně nejvěrnější kádry.

Jedním z nejznámějších, ale zároveň také nejvíce uzavřených zařízení byl hotel na Maxičkách v lesích nad Děčínem, který vznikl ještě v dobách šlechtického rodu Thunů. Za první republiky to bývalo místo vyhledávané nejen Děčínskými, kteří se zde projížděli na přilehlém rybníku na lodičkách a dávali si něco dobrého v hotelové restauraci.

Po druhé světové válce ale vše nabralo úplně jiný směr, z místa otevřeného veřejnosti se stal areál skrytý za ostnatým drátem. Sloupy, které jej nesly, jsou vidět na hranicích hotelového parku dodnes. Hotel totiž pro sebe nejprve zabrala armáda. Později sem jezdili za odpočinkem příslušníci Veřejné bezpečnosti a zaměstnanci ministerstva vnitra. „Ty dráty tam byly spíš kvůli zvěři, než aby nikdo nezvaný nemohl dovnitř. Do rybníka, který je před hotelem, se chodily koupat děti ze školky. Jestli to bylo s vědomím ministerstva vnitra, to nevím,“ zavzpomínal na dobu před téměř čtyřmi desítkami let jeden z místních.

Přepadená pošta v Děčíně - Boleticích.
FOTO: Přepadení pošty v Boleticích. Pachatel v masce Vřískotu uniká

Po listopadu 1989 se areál dostal postupně až do majetku města, které ale nemělo potřebné peníze na jeho údržbu a hlavně opravu. Kdysi vyhlášený hotel tak dlouhé roky chátral. Nakonec jej město prodalo děčínské společnosti Armex, která chce jeho zašlou slávu obnovit. Plánuje do jeho opravy investovat stovky milionů korun. „Pracujeme na tom, momentálně zpracováváme projekty. Trochu jsme se zdrželi zjišťovacím řízením, zda je potřeba posouzení vlivu stavby na životní prostředí, nebo není,“ řekl majitel Armexu Antonín Hlavsa.

Podle dřívějších informací plánuje Armex zachovat park okolo hotelu. Stejně tak chce zrekultivovat rybník, který v posledních letech zarůstal řasami a příliš vhodný ke koupání nebyl.

Velmi oblíbeným podnikovým hotelem byl také ten v Karlově údolí ve Šluknově, který patřil pražskému dopravnímu podniku. I sem chodili místní na odpolední procházky, s domem totiž sousedí kdysi krásný park. Oproti zařízení na Maxičkách ale dopadl výrazně hůře. Po nepovedené privatizaci se z něj postupem let stala ruina. Na bývalé rekreačce jsou vytlučená okna, propadlé stropy, ani střecha není v pořádku. I tomuto areálu ale svítá naděje. Nedávno jej koupili noví majitelé, kteří jej začali postupně dávat do pořádku.

Vychází nový týdeník!
Nový Týdeník Děčínsko: O nemocnici v Rumburku i "sňatku" s divadlem

Firemní rekreační chaty nebo hotely ale nejsou jen reliktem dob minulých. Dodnes svou rekreační chatu přímo pod hradem Tolštejn na Šluknovsku provozuje například děčínský magistrát. „Je to jeden ze zaměstnaneckých benefitů. Využít jej mohou i bývalí zaměstnanci, kteří z magistrátu odešli do důchodu,“ řekla Romana Silvarová z kanceláře děčínského primátora.

Městská chata má čtyři pokoje s celkem 12 lůžky, nechybí společenská místnost nebo sociální zázemí. Na dohled jsou sjezdovky, zařízení leží v oblíbených Lužických horách. A tak není divu, že je o pobyty zájem. „Prakticky všechny víkendy jsou obsazené. Plno bývá také o prázdninách,“ doplnila Silvarová s tím, že za pronájem celé chaty zaplatí zaměstnanci za jednu noc 900 korun.