Vytrhaná elektřina, urvané kliky u dveří, ty navíc ještě prokopnuté. Tak vypadá holobyt po jedné z rodin v děčínském domě pro neplatiče nájemného v Horním Žlebu. Rodina byla jednou ze šesti, jež dům obývají, ale podle tamních obyvatel utekla do Anglie za lepším.

Bývalou německou vilu nechalo město před deseti lety za dva miliony zrekonstruovat. Dnes je z domu zase poničený dům, jenž lze nazvat snad jen chatrčí, jíž z krásných vyřezávaných balkonů visí prádlo a duchny.

Přitom úředníci tvrdí, že tam chodí na pravidelné kontroly. „Namátkově tam zajíždíme i my, právě teď chystáme akci, při níž se více zaměříme na místa, kde žijí problémoví lidé, dům pro neplatiče je jedním z nich,“ řekl mluvčí děčínských strážníků Tomáš Pavlík.

Někteří nájemníci v domě žijí řadu let. Třeba Terezie Kováčová.

„Bydlím tu už deset let, dům při povodních zaplavila velká voda a nic s tím nikdo s tím nic neudělal,“ zlobila se Terezie Kováčová.

Do sklepa nemají rodiny přístup. „Prý se tam něco po povodních hnulo a je to nebezpečné, plíseň nám ze sklepe leze až do bytů,“ ukazovala žena na zdi.

V domě bydlí Kováčová s pěti dětmi, platí prý šest tisíc nájemného měsíčně, vodu v bytě nemá, musí pro ni na chodbu, v zimě byt nelze vytopit, dramatická je prý obzvláště v zimě cesta z koupelny na chodbě zpátky do bytu.

„Chtěla bych do lepšího, ale nemám peníze,“ povzdychla si. Její syn Gola Kováč se prý pokouší najít práci každý den. Bezúspěšně.

„Byl jsem se ptát na práci s nábytkem, nevzali mě, protože jsem Rom,“ tvrdil jednadvacetiletý Gola. Stálou práci ještě nikdy neměl.

Obývané byty vypadají vcelku čistě a upraveně. Stejně tak společná koupelna na chodbě, té chybí ale kachlíky. Prý opadaly vlhkem. Nájemníci si i sami vymalovali chodbu. Ta však na to už nevypadá. Je pokrytá plísní a jsou v ní vyškrábané nejrůznější vyznání lásky.

“To my ne,“ hájil se Ivan Dzurko, další nájemník. „Chodí sem i cizí lidi,“ tvrdil. Obývá byt 1 1 s manželkou a čtyřmi dospělými syny.

„Bydlí se tu špatně, nevím, proč mi dali tak malý byt, když vědí, že mám šest dětí, nikdy to nejde vytopit, je tu takové vlhko, že je tu kvůli tomu hodně pavouků, i do postelí nám padají,“ zlobil se Dzurko. Proč se ale ocitl v holobytě, nedokázal vysvětlit.

„Nemáme peníze, manželka chtěla práci kuchařky, udělala i kurs, ale nevybrali ji,“ tvrdil Dzurko. Vyhrožoval, že kdyby mohl, nejraději by celý dům zboural.

Před vchodem do domu uvítá návštěvníky hrozný nepořádek. Vedle domu v ohništi se povalují zbytky lednic a praček. „Nevím, kdo to tu dělá. Někdy to uklidím, ale za dva dny je tu nepořádek znovu,“ tvrdil mladý Rom Gola.

Na špinavých schodech si hrála malá holčička s dudlíkem. Její matka Sandra Gorolová tu bydlí také deset let.

„Holce je rok a půl a během čtrnácti dní se mi má narodit další,“ řekla Sandra Gorolová. Manžel je zaměstnaný, ona na mateřské, rádi by do lepšího bytu. „Jenže podnájem neutáhneme a na městě nám řekli, že volné byty nejsou,“ tvrdila mladá žena. Žádost si ani nepodali.

Lidé se do holobytů dostali kvůli tomu, že neplatili nájemné v normálních bytech. „Tady platí zhruba osm set korun měsíčně, pokud vydají za bydlení víc, je to za služby, třeba za elektřinu. V bytech jsou přímotopy,“ poznamenala Dana Vorlová z děčínského magistrátu. Doplnila, že v domě by mělo žít osmnáct dospělých a jedenáct dětí. Připustila ale, že občas v domě může přebývat někdo, kdo tam nemá hlášený pobyt.

Alice Klaubenschalková

Tomáš Luczków