Pondělní nástup do úřadu nebyl vůbec veselý. Jako primátorku města Děčín a zároveň předsedkyni místního sdružení ODS, mě čekal především maratón otázek na téma: Dotkne se odejmutí licence děčínské ODSce nějak chodu města, hodlám rezignovat na post primátorky a mnoho jiných.

Pondělí ale začalo, tak jako každé jiné. Nejprve mi moje mluvčí Markéta Lakomá uvařila čaj a poté jsem hned zamířila na poradu vedení města. S tajemníkem Jaromírem Zajíčkem a náměstky Miroslavem Samlerem a Ivanem Vepřek jsme museli projednat mnoho úkolů, které nás čekají nejenom tento týden.

Je jasné, že všechny zajímalo, jak to vypadalo na sněmu ODS, ale hned na začátku porady jsem všechny přítomné ujistila, že odejmutí licence je vnitrostranická záležitost a že na post primátorky rozhodně rezignovat nehodlám. Porada mohla začít.

Jako první bod jednání, který Děčín řeší už dlouhodobě, bylo navýšení kapacity mateřských školek. S problémy mě seznámil Miroslav Samler. Dozvěděla jsem se, že město musí nejprve vyřešit havarijní stav ve školce v Krásném Studenci, kde se vyskytl vážný problém se stropy.

„Na nutné úpravy bude potřeba čtyři sta tisíc,“ informoval mě Míša.

Dalším bodem jednání byla, jak jinak, než doprava. Pro obyvatele města budu mít jako primátorka konečně nějaké pozitivní zprávy. Ivan Vepřek mě totiž velmi potěšil. Podmokelskou ulici se podaří kompletně zprovoznit do 30. listopadu, tedy v původním termínu dokončení rekonstrukce.

Další potěšující zprávu ihned Ivan sypal z rukávu. „Zhotovitel stavby na Novém mostě si zaslouží velké poděkování. Podařilo se mu totiž nemožné a Nový most by mohl být hotov už v půlce prosince. Což je o rok dříve, než se původně plánovalo,“ sdělil mi radostnou zprávu Ivan. Že by mi konečně ze stolu zmizely hromady stížností od nespokojených řidičů? No, nebude chválit dne před večerem, stát se může cokoli.

Měla jsem na pondělní ráno přichystáno také malé překvapení. Jelikož měla minulý týden moje další mluvčí a zároveň zapisovatelka porady Romana Silvarová svátek, ale byla mimo úřad, musela jsem jí k svátku dodatečně popřát. Přání se samozřejmě neobešlo bez květiny. „Vy ostatní jí můžete popřát po skončení porady,“ uťala jsem ihned snahu svých kolegů o narušení porady.

Jelikož se už pomalu blížil konec mého hodinového úřadování, tak jsme rychle dořešili pár drobností a skutečný primátor Vladislav Raška spolu se svými kolegy se začal připravovat na další poradu.

Konec mého primátorování se však neobešel bez vtípku, který si neodpustil Jaromír Zajíček. „Paní primátorko, chtěl jsem Vás požádat o den dovolené, a to prosím pěkně na pátek,“ vyhrkl na mě. S úsměvem jsem mu sdělila, že mu dovolenku klidně podepíšu, ale netuším, zda mu ji někdo uzná.