Konečně reportáž, ze které také budu něco mít. Tak jsem uvažovala, když jsem otvírala dveře do second handu za děčínskou Hypernovou. Na vlastní kůži jsem si šla vyzkoušet, jaké to je, přebírat více než dvě stě kilové pytle s obnošeným oblečením.

Základní postup mi vysvětluje majitelka Petra Jandíková. „Oblečení třídíme na použitelné a nepoužitelné. Použitelné pak na značkové, které prodávám trochu dráž a zbytek jde na hrabárnu, kde je všechno za dvacku.“

Stále ještě v eufórii, jak levně nakoupím pro sebe i svou osmiletou dceru, se vrhám na první obrovský pytel. Sen mnoha žen, dostat se do skladu s oblečením, i když už použitým. Ale já jsem tvor, který si nákupy v second handech vyloženě užívá. Kde jinde totiž koupíte super triko za dvacku a ještě s jistotou, že ho nebude mít někdo další. Šéfredaktorka, kterou jsem vzala s sebou, se s euforií jí vlastní přehrabuje v hromadě šatů a sáček. Prý potřebuje nový ohoz na vyhlášení sportovce Děčínska a kdyby byl za dvacku, byla by prý na něj hrdá. Mávnu nad ní rukou a věnuji se své práci.

Nutno podotknout, že pytle v prodejně už nejsou dvě stě padesáti kilové. „Když přijedeme z Prahy, kam jezdíme nakupovat, složíme obrovské pytle u manžela v dílně. Tam oblečení přeskládám do asi třicetikilových pytlů, ty pak putují sem na prodejnu,“ vysvětluje mi Petra.

Pytle jsou všude. Tak kde začít? Za hodinu přeci nestihnu přebrat všechny a co když přijdu o nějaký super kousek? Zcela nesystematicky se vrhám na pytle.

Přebírám první. Nějak jsem zapomněla, za jakým účelem jsem sem přišla a většina věcí letí na hromadu s označením nepoužitelné. Vždyť já bych si z toho přeci nic nevybrala. Hromada podle mého vkusu nepoužitelného zboží roste, až už za ní nejsem skoro vidět. Se zděšením přichází majitelka. „To není možné, přeci toto všechno nemůže být na vyhození. Takhle špatně jsem snad ještě nikdy nenakoupila,“ podivuje se Petra. Nákupy v Praze jsou totiž tak trochu nákupem zajíce v pytli. „Nikdy nevím, co v obrovském slisovaném balíku bude. Ale ještě nikdy nebylo v pytli tolik nepoužitelných věcí,“ vrhá se slovy zklamání na mnou už přebranou hromadu.

Po jejím zásahu je za chvilku z ohromné hromady jen nepatrný zbytek. Většina věcí končí na hrabárně. Ale jaké je mé překvapení, když zjistím, že mi pod rukou proklouzlo i několik kusů značkového oblečení. A nutno podotknout, že i v mé velikosti.

No nic prohlédnu si je později. Nemohu přeci přiznat, že jsem sem nepřišla kvůli reportáži, ale za vidinou levného nákupu. Jen dovětek. Šéfredaktorka si z hromad nic nevybrala a ze second handu odcházela viditelně zklamaná. Za to já jsem odcházela jako hrdá majitelka několika super kousků, za které jsem utratila neuvěřitelných sto dvacet korun.