„Když na to přijde, dva lidé jsou schopni se sem dostat bez jakékoliv techniky a hráz do koryta nainstalovat. Kluci vám ukážou, jak se to tam dává, případně jak se to pak i skládá,“ dává v Kyjovském údolí poslední instrukce před začátkem neobvyklého cvičení požární preventista správy národního parku Jaroslav Hocko. Ještě než bylo možné hráz do vody dát, bylo nutné v místě jejího umístění očistit dno od kamenů, aby co nejvíce těsnila.

O chvíli později snáší dvojice hasičů do úzkého koryta říčky Křinice sbalenou umělou hráz, kterou vyvinula společně s hasiči a správou parku děčínská firma Jabor. První prototyp nebyl tak úspěšný, za vyššího vodního stavu jej proud vzal a odnesl do nejbližšího ohybu Křinice. Proto jej upravili, nově kromě plnícího válce drží hráz u dna předsunutá dlouhá část plachty. „Umělá hráz slouží k přehrazení řeky, čímž se zvedne vodní hladina. Bez toho hasiči nejsou schopni čerpat vodu pomocí savic. Během pěti až patnácti minut, záleží samozřejmě na průtoku, se nám tak podaří zvednout hladinu na přibližně půl metru, což je pro hasiče dostačující,“ říká na břehu Křinice jednatel společnosti Jabor Pro Lukáš Jabor.

Dohromady budou takové umělé hráze umístěné v národním parku tři. Po jedné u turistického mostu v Kyjovském údolí, v Zadní Doubici a v Zadních Jetřichovicích. Jedna taková hráz nyní vyjde na 25 tisíc korun. Ve chvíli, kdy se budou vyrábět ve větším množství, by jejich cena ještě mohla klesnout. Oproti tomu stavební úpravy v podobě stálého přehrazení by na jednom místě vyšly na přibližně půl milionu, navíc jsou problematické z pohledu ochrany přírody.

Na klikatící se silnici v Kyjovském údolí není možné hasičská auta přehlédnout. Problém by nastal ve chvíli, pokud by jela proti sobě. Neměla by šanci se vyhnout. Hasiči se správou parku proto vymysleli jednoduchý systém provozu v případě mimořádných událostí, kdy vytyčili v parku jednosměrky. „Všechny jednotky budou přijíždět z jednoho směru, tedy z oblasti Zadní Doubice. Pokud by došlo k jakékoliv události, prvovýjezdové auto je schopné odtud okamžitě odjet a nepotká se v protisměru s žádnou jinou cisternou,“ vysvětluje Jaroslav Hocko. Jednotky mířící do nitra parku si kvůli jednosměrkám najedou několik kilometrů, navíc v Kyjovském údolí, stejně jako na většině území národního parku není možné jezdit rychle. Cesta navíc tak může zabrat i půl hodiny. „Rozhodně se ale nestane, že by se zablokovaly. Nikdo tady nechce s cisternou couvat několik kilometrů,“ doplňuje Jaroslav Hocko.

Pro firmu Jabor to není první spolupráce s hasiči a správou národního parku. Již loni si vyzkoušeli a umístili do Českého Švýcarska tři velké vaky na vodu, každý z nich pojme přibližně 50 kubíků. To stačí k naplnění téměř šesti velkých hasičských cisteren. „Už u nich byla dvě velká cvičení, kdy se zkoušelo odebírání vody a plnění. Bez problémů vydržely i přes zimu, kdy v nich také byla voda. Má to jeden háček. Tato věc je běžná v Evropě, v Čechách je to trochu problém, protože česká společnost je konzervativní a není k tomu důvěřivá. Ale věřím, že se to časem prolomí,“ dodává Lukáš Jabor.

Mohlo by vás také zajímat: Sprosté nadávky, i uprostřed noci. Díra na Teplické v Děčíně ale zmizela

ŘSD opravilo propad na Teplické. | Video: Deník/Alexandr Vanžura