Do prken Národního divadla v Praze vtiskl svou stopu i dvanáctiletý František Šinčík z Dětského domova v Lipové. Právě v Národním divadle se ve čtvrtek večer uskutečnilo semifinále soutěže Česko Slovensko má talent. Do semifinále se z šesti a půl tisíce přihlášených dostalo asi necelých tři sta talentů. František své nadání musel prokázat před hvězdou porotou ve složení: Lucie Bílá, Jan Kraus a Jaroslav Slávik.

Do Prahy dorazil v doprovodu ředitele dětského domova Leoše Moravce už ráno. Celý den se připravoval na vystoupení před porotou. „Musel jsem vstávat velice brzo, byl jsem totiž na táboře v Harrachově, jsem trošku unavený,“ přiznal František. Sláva mu zatím do hlavy nestoupla a mezi svými vrstevníky i ostatními dětmi z dětského domova má proto velkou podporu. To dokazoval také autobus plný fanoušků, který do Prahy přijel Františka podpořit.

„Jsem hodně nervózní, hlavně nechci dostat křížky, chtěl bych postoupit dál,“ přiznal před začátkem soutěže František. Na své vystoupení se pilně připravoval, a to i pod dozorem profesionálního slovenského tanečníka, choreografa a učitele tance Laci Strike.

Nervozita

Nervozita na něm i přes důkladnou přípravu byla znát. Tiše seděl v koutku a nenápadně si okusoval nehty, občas se zapomněl. Věta: „Františku, nekousej si ty nehty.“ se zákulisím soutěže nesla celkem často. Velmi ho potěšila přítomnost ostatních dětí z domova.

„Sice nerad tancuji přes známými, ale jsem moc rád, že tu jsou,“ pokračoval František a vrhl se do protahování svého šlachovitého těla.

Na pódium začali nastupovat první semifinalisté, nervozita v zákulisí rostla. Pomalu se blížila řada na Františka, ten však ještě stačil zapříst hovor s další soutěžící. „Proč ta fretka, tak smrdí? A co s ní budete předvádět?,“ vyzvídal od ženy s malým bílým zvířetem. Ta mu vše ku pobavení ostatních začala vysvětlovat.

„Smrdí protože je v říjí. Nevím, zda s ním vůbec něco předvedu, je moc nervózní z tolika lidí a pachů,“ vysvětlovala žena Františkovi. To se už ale objevila jedna z produkčních a nakázala malému tanečníkovi, aby se šel připravit.

Vstup na pódium byl pro Františka ohromující. Děti, tety a strýčkové z dětského domova, ale i mezi obyvatele domova velmi oblíbení motorkáři si na podpoře dali záležet:

„Františku ukaž jim to! Rozbal to! František je hvězda!“ neslo se Národním divadlem, nechyběl ani potlesk, dupání a pískot. František musel s představováním počkat.

„Nečekal jsem takový potlesk a podporu. Musel jsem promluvit do mikrofonu, aby vůbec přestali,“ řekl s úsměvem chlapec. „Jmenuji se František Šinčík, jsem z Dětského domova v Lipové a přišel sem Vám zatancovat,“ pronesl s ledovým klidem směrem k porotě. Jan Kraus se ihned začal zajímat o styl tance.

„Předpokládám, dle oděvu, že půjde o dalšího Michaela Jacksona,“ pronesl Kraus směrem k Františkovi. Ten se však nenechal lehce arogantním tónem vyvést z míry a odpověděl: „Ano, je to můj vzor, ale mám pro Vás i překvapení.“

Ovace

Nic už nebránilo začít. Publikum se nechalo unést a ve stoje tleskalo Františkovi do rytmu tance. Národní divadlo burácelo.

„Františku jsi doopravdy obrovský talent, dokázalo ti to svou podporou i publikum,“ shodla se jednomyslně porota. A nejdůležitější otázka celého večera: „Postoupil František?“ Na odpověď si však budete muset počkat, až do vysílání prvního dílu soutěže Česko Slovensko má talent.

Z výkonu svého svěřence byl ředitel Leoš Moravec úplně nadšený. „Přiznám se. V zákulisí jsem brečel štěstím. Je to ohromný úspěch, že se dostal až sem,“ uvedl ředitel. Nadšení neskrýval ani jeho učitel tance Laci Strike: „Výkon, který František podal je naprosto geniální, myslím, že si porotu získal.“