František Švandrlík: Kolo je pro mne především svobodou, je mojí součástí

Jak dlouho funguje pumptrack v Horních Habarticích?
Před šesti lety jsme ručně vykopali malý pumptrack. Pak přišla od Ladislava Donáta, starosty Horních Habartic velká pomoc, když zaplatil bagřík na terénní úpravy. Tím jsme udělali základ pro velký pump- track. Když si to všechno sedlo, tak jsme začali s drobnějšími úpravami, aby to mělo například potřebné sklony. Každý rok někde něco přikopu. Nedávno jsme tam jako překážku dali velkou pneumatiku, kterou jsme našli v lese. Letos jsem začal s přítelkyní budovat kamennou stezku, protože se mi stýskalo po Rychlebkách. Není to ale klasický pumptrack jako v Růžové, pořád to beru jako skill centrum, kde se naučí malé děti přejíždět boule. Naučí se, že do zatáčky nesmí zajíždět středem. Je radost, když vidíte, jak se děti postupně zlepšují, trefují, co jste jim ukázal. Jeden to ukazuje druhému, předhánějí se, kdo to projede rychleji.

Medvědi mají úderné duo pohromadě. A také nového trenéra

Mají zájem i dospělí?
Chtěl bych sem dostat i dospělé. Kamarádi, kteří sem přijedou, jezdit umí. Ti, co jezdit neumí, se stydí říct, abych jim to ukázal. Ostýchají se bohužel zeptat se, jak mají kterou část projet. Když se naučíte takové drobnosti jako přejet houpačku na bezpečném místě, tak vám to v terénu přijde naprosto automatické.

Proč jste se do stavby dráhy pustil?
Především pro radost, aby bylo kde trénovat. Pomalinku se to začíná vracet tím, že ji začínají využívat lidi, především děti. To je to, proč jsem to dělal.

Jak dlouho jezdíte na kole?
Přibližně 27 let. Začal jsem dělat bikros, hledat místa, kde by se dalo skočit. S klukama jsem hodně jezdil na Sněžník, kde je to krásné. Před sedmi lety jsem zjistil, že na Rychlebkách dělají školení stavitelů tratí. To se netýkalo jen samotné stavby, která by měla s co nejmenší údržbou vydržet co nejdéle, ale také legislativy. Jedna přednáška se totiž týkala i toho, jak stavby provádět legálně. O to jsem se snažil i tady u nás v Horních Habarticích, kde jsem chtěl postavit velký trail. Bohužel to padlo na tom, že plánovaná trasa vedla přes pozemky velkého množství majitelů, z nich někteří o něčem takovém nechtěli ani slyšet. Tehdy jsem si maloval, že bych se tím mohl živit. Tak daleko to ale nedošlo, takže to mám vyloženě jako zábavu. Tak třikrát do roka jezdíme na Rychlebské stezky, kde se nás sejde třeba šedesát a upravujeme trail. Baví mne něco stavět. A je jasné, že kdyby se povedlo něco v okolí, byla by to nádhera. Ale nechci se pouštět do ilegálů, to vede jen ke zklamání.

Z archivu Deníku: Maturanti na Děčínsku v době předrouškové

S jakým kolem se na takovou trať dá vjet?
Je tam možné vjet na čemkoliv, čemu se dnes říká horské kolo. Mohou na to děti tak od čtyř let, takže od nějakého šestnáctipalcového kolečka, pokud pochopí co a jak mají dělat. Což mne překvapilo, jak rychle pochopily, že když si šlápnou na tom velkém okruhu, tak že si škrtnou klikou o hranu a rozhodí je to. Takže si přišlapávají mezi. Na chodníček je potřeba už nějaký převod, aby měl potřebnou frekvenci šlapaná. Takže řekněme od deseti let.

Občas se na sjezdových tratích objevují dráty nebo stromky. Stává se to často, že na vás na cestách čekají podobná nemilá překvapení?
Občas se někde něco najde, lidi jsou zlí. Když se někde dělá trail a jsou tam kořeny, tak se to dláždí kameny tak, aby kola po kořenech vůbec nejezdila, neničila je a nehrozila eroze. Jenže pak přijdete a zjistíte, že si někdo dá tu práci, že do nich natluče hřebíky a ucvaká jim hlavičky. Co chvíli přijde od někoho zpráva, že někdo rozkopal klopenou zatáčku. Ta bývá vyskládaná z půlmetrákových nebo metrákových kamenů. A lidé jsou schopní si přinést do lesa nářadí, aby něco rozkopali, aby něco zničili.

Angelika Kostyshynová bojuje o titul Miss Czech Republic

Nejhorší asi budou lanka natažená přes cestu. Máte šanci je vůbec při sjezdu vidět?
Nevidíte ani prádelní šňůru. Přestože je bílá a člověk si řekne, že by to měl vidět. Při jízdě v terénu se ale celé tělo klepe, soustředíte se na nejbližší místo. Koukáte tři metry před sebe, čím rychleji jedete, tím dále koukáte. Jestliže je patnáct metrů před vámi natažené lanko, nemáte šanci. Je to neviditelná překážka. Najednou přijde rána a sundá vás to z kola. V tom lepším případě vás to vezme přes ruce a zahodí zpátky, v tom horším vás to vezme za hlavu. To pak je jedno, jak máte dobrou helmu. To vám může zlomit vaz, uříznout hlavu nebo způsobit vážné zranění, on stačí zaražený ohryzek. Normálně bych to kvalifikoval jako pokus o vraždu. To nemá s rozumným jednáním nic společného.

Před nedávnem se něco podobného stalo na Sněžníku, kde někdo natáhl na cesty, po kterých jezdí cyklisté, lanka.
Tam je to trpěné ze strany myslivců a lesáků ve smyslu: Dobře, budou nám jezdit tady, ale nebudou nám courat jinde. Ale nemá to žádnou legální podobu. Možná, že kdyby to byl legální trail, že by to lidi odradilo, protože by to už byla oficiální cesta. Stejně nechápu tu motivaci. Někde musíte to lano sehnat, koupit, donést ho tam. Viděl jsem fotky, na kterých bylo lano stažené spojkami, které se na to používají a utažené klíčem. To není práce na deset minut. Tuhle chuť škodit a ublížit nechápu.

Krajský pohár by se měl dohrát. Čeká se na vyjádření Perštejna

S jakým vybavením by člověk měl vyrazit na kolo?
Na pumptracku chci po dětech, aby měly helmy. Pokud budou mít rukavice, jenom dobře, protože je tam nasypaný štěrk. Helma je ale nejdůležitější. Všechno ostatní se zahojí, i zlomeniny srůstají. Hlava je něco, co většinou neopravíte. Dobré jsou ale chrániče na holeně, které ochrání třeba před pedály. Má vám srůstat nějaká ošklivá odřenina na koleni nebo máte mít chránič? Takže určitě i chrániče kolen jsou dobré, stejně jako loktů. Na těžších trailech nic nezkazíte páteřákem.

Zranil jste se někdy vážně na kole?
V Želenicích jsem nezvládl dopad, poslal jsem to přes odpal a hodil záda. Tenkrát jsem to rozchodil. Jenže jsem netušil, že jsem si rozdrtil měkké tkáně okolo míchy. Jak to tělo chtělo rychle zhojit, udělalo nádor, který tlačil na míchu. Takže mi museli rozebrat čtyři obratle. Kvůli tomu jsem částečně ochrnutý na pravou stranu. Proto mám na pravé šlapce pásek, který mi drží nohu. Ale byla to jezdecká chyba, nezvládl jsem dopad. Pak jsem si zlomil ještě klíční kost, ale to je bikerská chřipka. Důležité je umět padat, spousta lidí to podceňuje. Mně hodně pomohlo, že jsem se pět nebo šest let věnoval judu. A jsme opět u té helmy. Ta vám zachrání ruce. Protože když víte, že máte chráněnou hlavu, tak se tam nějak poskládáte. Pokud byste ji chráněnou neměl, podvědomě byste si ji chránil rukama a zlámal si ruce.

Kraj by měl převzít Lužickou nemocnici, dal nejlepší nabídku

Proč jezdíte na kole?
Svoboda. Nikde mne nic nesvazuje. Mohu si projet jakýkoliv trail, který si vyberu a krásně se projet. Odjakživa jsem chtěl lítat. A když to dobře rozjedete, tak na tom kole občas letíte. Sice jen tři nebo čtyři metry, ale letíte. Jste ve vzduchu a ten pocit tam je. Je to zdroj adrenalinu, následně endorfinu. To se těžko vysvětluje. Když jedete a pošlete to pozadím, kus vůbec nešlapete a jen to držíte v manuálu. Nebo jedete z velkého kopce, postavíte si to na přední kolo a jen se vrtíte, kam to chcete poslat. To je tak skvělý pocit, že to máte dokonale pod kontrolou. Kolo je v tu chvílí částí vás a vy si to můžete užívat.