Dort pro milovníky italského semifreda i obyčejné české buchty. To je to, co frčí v cukrárně Pusinka v Benešově nad Ploučnicí u manželů Strnadových.

Podnikají tu už sedmnáct let, den co den spolu. Přitom Petr Strnad je původně strojař, Jana učitelka v mateřské školce.

„Ne nestýská se nám po našich původních profesích, našli jsme se v tom, já speciálně ve zmrzlině,“ říká Petr Strnad. Zmrzlina je skutečně jeho doménou, vypracoval se tak daleko, že se stal prodejcem surovin pro pověstnou italskou zmrzlinu. „Suroviny rozvážím po celých severovýchodních Čechách,“ pochlubil se Petr, jemuž už prý nikdo neřekne jinak, než zmrzlinář.

Začátky ale jednoduché nebyly. Dům, v němž je cukrárna, patřil městu. Manželé ho na začátku devadesátých let koupili i s tehdejší cukrárnou. „Vyřešili jsme si tím nejen práci, ale i bydlení. Já jsem hned pokračovala v provozu cukrárny, manžel po půl roce dal ve Feroxu výpověď a začali jsme podnikat spolu,“ vzpomíná na začátky Jana.

Rodina si potřebovala udělat jméno. „Zprvu jsme prodávali i běžné zboží, otevřeno jsme měli každý den, od rána do večera, aby se k nám lidi naučili chodit,“ říká podnikatelka.

O zákazníky rozhodně nouzi neměli. Ve městě bylo jen pár obchodů, žádná večerka.

„Sice to šlo trochu dolů poté, kdy zanikly Benary a plno lidí tu bylo bez práce, a pak taky když se otevřelo Tesco a dostavěl obchvat města, ale my si ani teď opravdu nemůžeme stěžovat. Myslím, že se máme dobře, i když přes zimu to bývá slabší“ tvrdí shodně manželé.

O tom, že se v jejich cukrárně dobře žije a pracuje, může svědčit i to, že se tu netočí zaměstnanci. Je jich tu šest a všichni tu pracují už řadu let. Jsou z okolních obcí, jedna z cukrářek dojíždí až z Děčína

Manželé Strnadovi určitě patří mezi úspěšné malé podnikatele. Co vydělají investují. „Před rokem jsme přistavovali a zřídili si vlastní výrobnu dortů. Nebyli jsme totiž moc spokojení s tím, co jsme nakupovali od jiných,“ vysvětlují důvod nemalé investice. Dnes jsou jejich zákusky, chlebíčky, velké dorty i minideserty vyhlášené široko daleko. Přijíždí sem pro ně i přespolní z Děčína, okolní chataři a chalupáři, zakázky přicházejí z České Lípy, Prahy. Není divu. Zákusky se na jazyku jen rozplynou.

„Používáme totiž osvědčené recepty a hlavně nepoužíváme žádné náhražky, rozkvrdlat v hrnci prášek a hotovo. U nás je všechno z opravdového másla, šlehačka je skutečná, žádná rostlinná. Na tom si zakládáme,“ vysvětlují manželé. Samozřejmostí jsou internetové stránky, díky nimž si zákazníci mohou objednat on line, co právě potřebují. Stačí den, dva předem.

Kupodivu oba mají stále ještě rádi sladké, Petr prý ujíždí na větrnících a buchtách, které se ještě teplé objevují na pultě cukrárny i dvakrát týdně, Jana na kremrolích. „A přijeďte, až začne sezóna zmrzliny. Denně máme dvanáct druhů, často je obměňujeme, k dispozici jich totiž máme třicet,“ vysvětluje zmrzlinář Petr. Vyrábí ji i pro cukrárny v jiných městech a rozváží v mrazírenském autě, které, jak jinak, nese nápis Cukrárna Pusinka Benešov nad Ploučnicí.