Většina včelařů na Děčínsku si pochvaluje, že jejich chovy zimu s nezvyklým sněhovým přídělem přečkaly bez úhony. Teď si už jen mohou přát příznivé jaro plné květů s dostatkem potravy na stromech i loukách a těšit se na bohatou snůšku medu. Podobné plány si ale nemůže dělat chovatelka Eva Pospíšilová z Benešova nad Ploučnicí. Její naděje se proměnily v hromady popela. Kvůli včelímu moru skončilo v plamenech na zahradě pět včelstev.

„Tatínek tady začal včelařit už před více než šedesáti lety a já mu začala pomáhat už jako holka. Takže to je taky nějakých padesát let. Teď je všemu konec, protože sotva už budeme sbírat síly na to, abychom začínali znovu,“ posteskla si nešťastná chovatelka.

Spálení všech úlů, včelařských kombinéz a další veškeré vybavenosti přišlo na řadu pár dnů poté, kdy oheň ukončil život několika tisícovek samotných včel.

„To jsem hodně obrečela. Nikdy jsme si nedokázala představit, že by takovýhle smutný osud potkal právě náš chov, o který jsme se starali skutečně s veškerou péčí a starostlivostí. Pořád se s tím nedokáži smířit a vůbec nevím, jak vlastně k té nákaze mohlo dojít,“ netajila své pochybnosti šestašedesátiletá včelařka.

Konečná likvidace chovu musela splňovat všechny oficiální náležitosti. Probíhala v režii Krajské veterinární správy pro Ústecký kraj a ve spolupráci s okresní organizací Českého svazu včelařů.

„Dohlížíme na to, aby v ohnisku výskytu včelího moru došlo ke zničení všeho, co by mohlo být potencionálním zdrojem nákazy ostatních včelstev i do budoucna. Spálíme tedy i veškeré oblečení, které na sobě mají v těchto chvílích všichni aktéři mimořádného veterinárního opatření. Zároveň musím kvůli vyplacení náhrady zapisovat veškerou spálenou vybavenost,“ vysvětlila Lenka Hanušová z veterinární správy Ústeckého kraje.

Včelí mor je bakteriální nákazou, která napadá a zabíjí zavíčkovaný včelí plod. Postupně tak může zdecimovat celé včelstvo. Přitom morové spory by právě v úlech a na používaných včelařských pomůckám mohly přežívat dlouhé desítky let. Proto se chovy v ohniskách nákazy povinně likvidují spálením.

„Je to pro nás hodně smutná událost. Vůbec jsem nemohl zpočátku ani uvěřit tomu, že mor postihl právě náš chov. Bohužel, stalo se. Přitom nedávno jsme si pořídli dvě nová včelstva i nové úly. Začínat znovu asi opravdu nebudeme,“ tvrdil s těžkým srdcem druh paní Evy Jaroslav Kocour.

Na med i další léčivé produkty se tak už sotva mohou těšit vnoučata či ostatní příbuzní paní Pospíšilové. Ročně vytáčela až půldruhého metráku medu, v zimě si pořídila nerezový medomet. Zatím ho má doma stále zabalený.

„Vůbec nemyslím na to, že dostaneme za vynucenou likvidaci chovu finanční náhradu. V tuhle chvíli mi fakt nejde vůbec o peníze. Je sice pravda, že včelařství není zrovna levným koníčkem, ale pro mě osobně je to především celoživotní srdeční záležitost. Těžko se s tím budu smiřovat,“ smutnila paní včelařka.

Ještě před několika dny měli veterináři podezření, že druhé ohnisko nákazy bude v Merbolticích. Rozbor kontrolních vzorků ale naštěstí pro tamního chovatele výskyt včelího moru nepotvrdil.

„Na nucenou likvidaci chovu dochází v děčínském regionu po delší době. Například před pěti roky jsme museli pálit včelstva na Karlovce, ještě dříve to byly i další včelíny. Každý takový případ je pro naše chovatele hodně smutnou událostí. Musí ale být zároveň varovným mementem k tomu, aby věnovali maximální pozornost zavíčkovaným plodům. A v případě jakýchkoliv nejasností by měli požádat o posouzení zdravotního stavu včelstva školeného prohlížitele a nebo rovnou zavolat veterináře,“ tvrdil předseda děčínské okresní organizace Českého svazu včelařů Zdeněk Novotný.