"Nejvíce mne štve, že je málo fotografů, kteří vymyslí něco svého. Často je to tak, že vymyslíte nějakou pěknou kompozici a okamžitě se tam vyrojí desítky fotografů, kteří mají v tabletu vaši fotku. Takže okopírují vaši kompozici a zrovna třeba chytí lepší počasí a jsou pak velcí machři,“ říká v rozhovoru pro Týdeník Děčínsko fotograf Václav Sojka.

Vaší doménou je České Švýcarsko, co vás na něm baví a jak jste se k jeho focení dostal?
V 90. letech jsem pracoval jako strážce chráněné krajinné oblasti, tehdy jsem se ještě focení nevěnoval. V té době jsme připravovali vznik národního parku a neměli jsme téměř žádné pořádné podklady, což mne mrzelo. V Německu fotil pan Richter, u nás to byl pan Širlo. Jeho snímky mne ze začátku hodně oslovily. Ale potřebovali jsme toho mnohem více a potřebovali jsme ukázat, jakou má České Švýcarsko hodnotu. Pro nás místní to samozřejmě má hodnotu velkou, ale potřebovali jsme to dostat k poslancům a dalším politikům, aby pochopili, oč jde. Proto jsme sem pořád zvali fotografy. Jednou jsem si řekl, že to zkusím sám. Jsem tu od dětství a krajina Českého Švýcarska mne velmi oslovuje. Proto jsem ji chtěl zachytit způsobem, jak ji vnímám.

Máte své oblíbené místo, kam se rád vracíte?
Mám spoustu oblíbených míst. Některá jsou fotografická, to je tak trochu práce. Ale jsou i jiná, trochu intimní, kde si sednete a vnímáte krásu kolem.

Vy často chodíte fotit tam, kam lidé běžně nemohou. Řada vašich fotek totiž vzniká v první zóně národního parku. Je to výhodou?
Dneska už ano, ale v 90. letech to bylo zcela volné. Je to moje zaměstnání. Takže samozřejmě to svým způsobem výhoda je. Ale pak má ta moje práce i spoustu nevýhod. Mám také mnoho práce v kanceláři a fotografování se věnuji jen tehdy, kdy mám všechno hotové. Případně brzy ráno nebo pozdě večer. Mého zaměstnavatele nezajímá, jestli vyfotím krásný východ slunce. Mého zaměstnavatele zajímá, jestli vyfotím, jak se mění les, kde je kůrovcová kalamita. To je takové fotografické řemeslo. Náladové fotografie dělám většinou mimo pracovní dobu.

Máte spočítáno, kolik času strávíte v lese?
Na jaře je to opravdu hodně. Mám tu výhodu, že se trošku vyznám v sokolech. Takže od března do května se starám o to, abychom našli co nejvíce hnízd a hlídali. Není to ale jen sokol. Týká se to i výra, čápa černého nebo jestřába. Takže mám dny, kdy jsem celý den venku a to si opravdu užívám. Pracuji také na různých tiskovinách národního parku. Když potřebuje některý z kolegů fotografii k odbornému článku, tak se obrací na mne.

Chcete si přečíst víc? Celý rozhovor najdete v Týdeníku Děčínsko, který si ještě stále můžete koupit na stáncích. Další čerstvé číslo s novými tématy vyjde zase ve středu.