Uvidíš-li mne, zapláčeš. To říká známý nápis na hladovém kameni na Labi v Děčíně. Nízké stavy řek totiž znamenaly v minulosti vždy bídu a hlad, především v zemědělských oblastech nebo místech, která živila řeka. Dnes tomu tak již není, přestože je Labe na ústeckém vodočtu přibližně 20 centimetrů pod úrovní sucha.

„Ve městech, jako byl Děčín nebo Podmokly, přinášela velkému množství lidí obživu právě plavba. Jenže tu nebylo možné v období sucha provozovat, a tak byli šífáci a další lidé existenčně závislí na plavbě v tu dobu bez příjmů,“ vysvětlil ředitel děčínského oblastního muzea Vlastimil Pažourek.

Na hladových kamenech jsou historické nápisy s rýhami značícími, kam až v daném roce klesla voda. Jsou proto považovány za důležité dokumenty mapující život okolo řeky. Některé nápisy jsou staré i několik staletí. „Na dolním Labi je přibližně patnáct hladových kamenů, které vystupují v období sucha,“ řekl Jiří Mach z děčínské pobočky Povodí Labe.

Podle zástupců podniku je letošní rok srovnatelný s létem před třemi lety, kdy panovala extrémní sucha. Tehdy se poprvé po dlouhých desítkách let objevil hladový kámen nedaleko Těchlovic. Řada lidí jej považovala za ztracený, zničený měl být během úprav labského dna.

„Já jej za ztracený nepovažoval. Za 26 let, co jsem u Povodí, jsme nikdy v těchto místech nedělali takovou prohrábku. A pokud bychom ji dělali, museli bychom ten kámen někam odtáhnout,“ dodal Mach.

Hladové kameny jsou například na levém břehu Labe v Dolním Žlebu pod přívozem nebo ve Hřensku. Nejznámější hladový kámen v Ústeckém kraji je ale v Děčíně, pravidelně si k němu během letních měsíců nacházejí každodenně cestu desítky turistů. Oproti jiným kamenům je totiž přímo v centru města, pouhých 200 metrů pod Tyršovým mostem.

„První spolehlivý záznam, kterému odpovídá i dobový typ písma, je z roku 1616,“ uvedl Pažourek. Na kameni byly záznamy i se staršími daty, ale ty byly již zničeny. V těchto místech totiž často přistávaly lodě.

Na děčínském hladovém kameni je také slavný nápis v němčině Uvidíš-li mne, zaplač. Ten tam nechal v roce 1911 vytesat Franz Mayer. V roce 1938 pak na kámen přibyl nápis Neplač holka nenaříkej, když je sucho, pole stříkej. Ten nechal vytesat tehdejší majitel současné továrny na pumpy, která dnes nese název Sigma Lutín.

Ještě v polovině 19. století znamenalo zastavení plavby to, že nemohly plout lodě o ponoru padesát až šedesát centimetrů, v Labi tak muselo být kolem jednoho metru vody. Takové lodě ale uvezly jen několik tun nákladu. Velké lodě pak měly ponor okolo jednoho metru a uvezly přibližně 80 tun nákladu.