Nechybělo přitom mnoho a Markvarticím zbylo jen prázdné návrší nad vsí.

„Na kostel byl již okresním národním výborem vydán demoliční výměr. Nejspíš ale na demolici neměli peníze. Naštěstí,“ říkal v sobotu u zachráněného kostela svatého Martina Petr Culek z Markvartic.

Náročná oprava markvartického kostela začala v roce 2003. Tehdy z něj zbývaly již jen obvodové zdi a věž. Střecha se zřítila o mnoho let dříve.

„Na samém počátku oprav jsem jen potají doufal, že se uskuteční dnešní velký den. Přál bych si, aby si do kostela našli cestu především místní lidé,“ řekl v kostel zářícím novotou administrátor farnosti Marcel Hrubý, který byl hlavním hybatelem celé velké rekonstrukce. Od oprav jako příliš velkého sousta jej zrazovali i mnozí přátelé.

„Nikdo tehdy moc nevěřil, že se podaří dát kostel do pořádku. Je to skoro zázrak, že se to podařilo,“ říká místostarosta Libor Kunte o dominantě Markvartic. Tu by obec chtěla v budoucnu využívat třeba i pro nejrůznější koncerty.

Hrubému se ale během let podařilo sehnat více než dvacet milionů korun od nejrůznějších dárců. Do oprav se pustily také desítky dobrovolníků.

Postupně se tak dostal kostel pod střechu, na kterou věnovaly dřevo Markvartice a na závěr zaplatily i nákladnou úpravu okolí kostela. Následovala oprava fasády a interiérů. Před několika lety se podařilo osadit i díky přispění některých německých biskupství a arcibiskupství nové vitráže. Symbolicky vzkříšení kostela před měsícem završil návrat zvonů do kostelní věže.

Ale ani přesto práce na obnově kostela nekončí. Marcel Hrubý se svými spolupracovníky plánuje pokračovat v opravách i nadále.

„U kostela stojí torzo kaple svatého Kříže, obnovené nejsou ani kaple zastavení křížové cesty. To je naše práce pro příští roky,“ přiblížil plány do dalších let administrátor farnosti.

Emeritní salcburský arcibiskup přijel do Markvartic na pozvání biskupa Jana Baxanta, který se slavnostního posvěcení kostela také zúčastnil.

„Svatý Martin byl misionářem a kazatelem v naší staré Evropě. On lásku nejen kázal, ale i žil,“ řekl při mši emeritní arcibiskup.

Arcibiskupa Kothgassera nepozval biskup Baxant náhodou. Jeden z předchůdců ve funkci salcburského arcibiskupa, Johann Ernst Thun, totiž markvartický kostel vysvětil v roce 1704.

Vysvěcení kostela přilákalo do Markvartic v sobotu ráno stovky lidí doslova z celého světa. Během mše, které předcházelo procesí, seděli v lavicích potomci markvartických rodáků. Ti dorazili nejen ze sousedního Německa, ale dokonce i ze Spojených států.

„Nejprve jsem chodil do školy v Markvarticích. Když jsem byl větší, tak jsme jezdili do České Kamenice. Většinou na kole. Jen když bylo špatné počasí, jeli jsme vlakem,“ vzpomíná na dětství v malé vesničce na Děčínsku Walter Hiekel z Jeny. Ten se v Markvarticích narodil v roce 1933. Až do svých dvanácti let žil v mlýně na Bystré.

„Tehdy se jmenoval Mengmühle. Kousek od něj byl rybník, který sloužil k zavlažování,“ pokračuje ve vzpomínkách nad historickou mapkou Markvartic Hiekel.