V poslední den války zde zemřelo po sovětském náletu přibližně 150 až 200 lidí.

Do konce druhé světové války v Evropě chyběly poslední hodiny, když se odpoledne 8. května na nebi nad Děčínem objevila sovětská letadla.

„V den vyhlášení příměří na konci druhé světové války napadla sovětská letadla tehdejší dvojměstí. Při náletu bylo zničeno nebo poškozeno mnoho budov, v jejichž troskách zemřelo odhadem 150 
– 200 osob," vzpomíná historik Petr Joza.

V tu dobu již byly spojenecké armády nedaleko Děčína. Od Šluknovska mířila na jih 2. polská armáda, Saskem ke Sněžníku mířila Rudá Armáda. Pravě její velení rozhodlo o náletech nejen na Děčín, ale i na přilehlá města, zasažen byl například i Libouchec na Ústecku.

V Děčíně bombardéry zasáhly například budovu na rohu dnešní ulice Prokopa Holého a Čsl. mládeže, tak zvaný Sever, přímý zásah dostal také dům v dnešní Zámecké ulici. Zničeny byly domy na Tyršově ulici nebo 
v některých ulicích na Letné.

V Plavební ulici dopadla jedna z bomb přímo do fronty před jedním z obchodů, zde zahynula řada žen a dětí, mezi mrtvými byly i sestry Červeného kříže.

„Ty se snažily pomoci zraněným a byly zasaženy střelbou z palubních kulometů," přibližuje sovětský útok na Děčín Petr Joza.

Pro nálety se sovětské velení rozhodlo zřejmě proto, aby v posledních hodinách války demoralizovalo většinově německé obyvatelstvo. Dalším důvodem mohla být snaha částečně ochromit železnici, protože několik zásahů dostalo i současné východní nádraží.
Děčín byl během války součástí Třetí říše, většinu jeho obyvatel tvořili Němci. Na konci války zde žilo ale mnohem více lidí než v předválečných časech.

Částečně se na nárůstu počtu obyvatel podíleli totálně nasazení, částečně vnitřní uprchlíci.

V Děčíně v těchto dnech ale nezabíjel a neničil pouze spojenecký nálet sovětských letadel. V tehdejší Bensenstrasse, dnešní Myslbekově ulici v sousedství Masarykova náměstí, v noci z 8. na 9. května odstavily nizozemské jednotky SS velkou kolonu vojenských vozidel, z nichž značná část byla doslova napěchovaná municí. Nad ránem auta esesáci polili benzinem a zapálili. A to přesto, že věděli, že okolní domy jsou plné lidí. Chtěli tak zabránit průchodu spojeneckých vojsk. Následky byly tragické, řada domů byla zcela zničená, další byly z velké části poškozené. Původní zástavba zasahovala až k dnešnímu průtahu městem.

Pohřbít těla

Po náletu bylo nutné pohřbít velmi rychle značné množství těl, hrozilo totiž v poměrně teplém počasí rychlé rozšíření nebezpečných infekcí. Na obou děčínských hřbitovech proto byly vykopány hromadné hroby určené nejen přímo přímým obětem náletu, ale i lidem, kteří zemřeli v následujících dnech především v děčínské nemocnici nebo v projíždějících lazaretních vlacích. Jen v hromadném hrobě na Folknářích byly pohřbeny na tři stovky lidí. Nejednalo se ale pouze o Němce nebo Čechy. Mezi mrtvými byli také Rusové, Řekové nebo Italové.

Hromadné hroby

Hromadné hroby na Folknářích i Škrabkách zůstaly po válce neoznačené a památku civilních obětí konce války nikdo neuctíval. Pietní akty se konaly a dodnes konají pouze u pomníku vojáků sovětské armády. To by se ale mělo u příležitosti 70. výročí konce druhé světové války změnit.

„Děčínsko-podmokelská vlastivědná společnost se proto ve spolupráci s krajanským sdružením Heimatverband Kreis Tetschen-Bodenbach, sdružujícím bývalé německé obyvatele okresu Děčín a také příbuzné obětí náletu, rozhodla označit hromadný hrob na folknářském hřbitově dřevěným křížem a pamětní deskou," říká Otto Chmelík z Děčínsko-podmokelské vlastivědné společnosti.

Na pamětní desce bude dvojjazyčný nápis „Na paměť více jak tří set obětí roku 1945, které odpočívají na tomto místě. Ztratily život, protože lidská nenávist byla silnější než láska."

O slavnostní požehnání kříže se postará v okamžik výročí náletu 8. května v 16 hodin litoměřický kanovník Martin Davídek.