Třaskání pušek a kulometů, vojáci v historických uniformách, automobiloví veteráni. Ale také pietní akt, proslovy a kladení věnců. Rumburk si o víkendu připomněl největší vzpouru
 v českých zemích během první světové války – Rumburskou vzpouru. Před 95 lety se proti rakouské armádě postavilo několik stovek vojáků. Některé zdroje hovoří o sedmi stech mužích, jiné o šesti stech. Deset jich bylo popraveno.

„Je třeba si připomínat osobní statečnost vojáků, kteří si byli vědomi, že při neúspěchu celé vzpoury zaplatí vlastním životem, přesto se vzepřeli útlaku a pokořování. I jejich čin přispěl k pozvednutí národního sebevědomí, což o půl roku později vyvrcholilo v ustavení samostatného Československa," prohlásil hejtman kraje Oldřich Bubeníček.

Zbytek soboty patřil především vojákům. Na náměstí dorazili za doprovodu C. a K. hudby vojáci v historických uniformách, kteří předvedli například pořadová cvičení. Strhla se i bitva z rusko – prusko – rakouské fronty.

Rumburská vzpoura vypukla 21. května 1918, kdy se vojáci náhradního praporu 7. střeleckého pluku rakousko-uherské armády vzbouřili kvůli špatnému zásobování, šikaně a nevyplacenému žoldu.

Tři vůdci povstání – Stanko Vodička, František Noha a Vojtěch Kovář – byli 29. května 1918 zastřeleni. Stanným soudem v Rumburku a Novém Boru byli odsouzeni k trestu smrti také Jakub Bernard, Jiří Kovářík, Jakub Nejdl, František Pour, Jan Pelnář, Antonín Šťastný a Jindřich Švehla. U dalších čtrnácti odsouzených k smrti byl nakonec rozsudek zmírněn na mnohaleté vězení. Z více jak 580 obviněných vzbouřenců jich bylo 116 za trest posláno na frontu a zbytek byl uvězněn v terezínské pevnosti.