„Jsme školské zařízení pro výkon ústavní výchovy, ne vězení," říká ředitel boletického výchovného ústavu Pavel Bártík. Právě odtud před několika dny utekl mladík, který brutálně týral a znásilnil jiného chlapce. Ústav se opět ocitl pod kritikou: Jak to, že je odtud možné tak snadno utéct?
Pane řediteli, je možné takovým útěkům vůbec zabránit?
Jsme školské zařízení a nejsme věznice. Tudíž nemůžeme používat žádných mechanismů, které používají třeba vazební věznice nebo věznice při výkonu trestu odnětí svobody. Máme osm objektů – školu máme na Pivovarské ulici, kam se musí přecházet přes Kozí dráhu ze Slovanské ulice. Tam se občas stane, že i přes náležitý doprovod pracovníků – nyní chodí dva – někdo uteče. Zrovna dneska uteklo šest chlapců. Ale ne ti z ochranné výchovy.
Pro představu: Kolik dětí ročně z vašeho ústavu uteče?
Za přijatelné se považuje deset procent. A my se v těchto číslech pohybujeme. Přitom mnohem více utíkají chlapci v letních měsících než během zimy, což je pochopitelné. Výrazně nad samotnými útěky převažují takzvané nenávraty. Tedy případy, kdy se chlapci nevrátí z vycházky nebo z pobytu doma. Výsledek je ale stejný. Musí je chytit policie a vrátit k nám.
