Napoleonská tažení. Pád Rakouska-Uherska a vznik Československa. Průjezd Adolfa Hitlera městem. To vše zažil dům v ulici Lipová v České Kamenici. Další historické momenty už ale nezažije. Kvůli špatnému stavu šel památkově chráněný dům minulý týden k zemi. Podle památkářů ho však bylo možné zachránit.
Poloroubený měšťanský dům byl posledním, který pamatoval vznik Lipové ulice ve druhé polovině 17. století. Zmizela tak poslední upomínka na dobu, kdy majitel panství Johann Octavian Kinský nechal rozdělit část zámeckých zahrad na parcely pro měšťany.
„Dům se začal naklánět, proto jsme nechali udělat statický posudek. A statik konstatoval havarijní stav. Ten dům byl opravdu životu nebezpečný,“ řekla vedoucí českokamenického stavebního úřadu Věra Drobná s tím, že úřad musel upřednostnit bezpečí lidí před památkovou ochranou.
Podle zástupců Národního památkového ústavu (NPÚ) byla stavba unikátní svým stářím. Drtivá většina dodnes stojících podobných domů totiž vznikla až v 18. či 19. století.
„Dům bylo možné zachránit. Zachránit lze prakticky vše. V tomto případě by podle mého odhadu zůstalo z historické materie stavby mezi 10 a 30 procenty. Záchrana i takto malé části domu měla smysl právě díky jeho jedinečnosti,“ podotkla Alena Sellnerová z NPÚ.
Dům, který byl řadu let na seznamu ohrožených památek, byl napadený dřevomorkou, měl propadlé podlahy a jednu boční stěnu.
„Dům by se opravil přeroubením, klasickými tesařskými a truhlářskými postupy. Tato metoda je zcela legitimním přístupem k opravám dřevěných staveb, které logicky dožívají, a používá se běžně i dnes,“ přidala možný návod na opravu jednoho z nejstarších dřevěných domů na Děčínsku Sellnerová.
Stavba byla pod památkovou ochranou už od roku 1958. Dříve sloužila i jako pekárna, později jako obytný dům. Po smrti vlastníků to s ní šlo z kopce. Domu nepomohlo ani zdlouhavé dědické řízení. Nového majitele české soudy hledaly dlouhých sedm let, během kterých dům dál chátral.
Nakonec jej po vyřízení dědictví koupil Oleh Baranovskyj. Toho se redakci Deníku nepodařilo kontaktovat.
Stržení domu zaplatil sám majitel. „Není obvyklé, že bychom nařizovali odstranění stavby s památkovou ochranou a dělali jsme to rádi. Jinou možnost jsme ale neměli,“ dodala Drobná.
Zvláštností domu bylo také to, že to bylo měšťanské stavení, nebydlel v něm sedlák nebo chalupník, ale zámožnější člověk. Tomu odpovídalo také rozložení domu, v jehož sousedství stával až do roku 2000 podobný, stejně významný dům.
„Proto je zde hospodářská chlévní část zmenšena jen na drobnou úložnou komoru, dům je tak podstatě kratší, než bývá obvyklé,“ popsala Alena Sellnerová dům, který je dnes až na přízemí minulostí.
