Pěkně vítáme, podává ruku učitelka Základní školy v Markvarticích Jana Prokešová, Kdyby se jako učitelka nepředstavila, ani to nepoznáme. Má totiž na sobě kroj, jupku, širokou sukni a na hlavě bíle olemovaný čepeček. „Pěkný, viďte, podívejte na to vypracování,“ poodhrnuje modrý rukáv, abychom mohli prohlédnout, jak je jupka vypodšívkovaná. Prý je to starý kroj po Němcích a zřejmě ho nosily ženy v Habarticích. Chalupáři ho objevili na půdě a dali učitelce. A proč chodí učitelka do školy v kroji? Markvartičtí školáci měli totiž třídenní velikonoční dílny, učili se tradicím a k těm přece kroj patří. V dílnách se naučili malovat vajíčka nejrůznějšími technikami, zdobit věnečky i plést pomlázky. Ve třídách se to hemží dětmi, přijely i ty z odloučeného pracoviště školy. Markvartičtí je přivítali chlebem a solí.

Pletou pomlázky

Mezi dětskými hlasy jsou slyšet i hlasy dospělých žen a mužů. To mezi děti přišli lidi z vesnice, aby je velikonočním tradicím naučili. Kluci a chlapi pletou pomlázky. Je mezi nimi i ředitel školy Miroslav Kroupa. Mezi koleny svírá vrbové proutí, prsty mu kmitají, malým klukům ukazuje, jak na to, aby vznikla pomlázka, jež dobře sedne na holčičí zadek. „To není jediná tradice, kterou s dětmi ctíme,“ chlubí se ředitel. Letos už mají děti za sebou čtvrtý ročník masopustního průvodu vesnicí. „To se převlékneme do masek, rodiny ve vsi napečou a my pak chodíme od domu k domu, zpíváme a bavíme se,“ popisuje jednu z akcí Miroslav Kroupa. Markvartická škola pořádá i vánoční trhy, oslavu čerta s Mikulášem a jiné akce, k nimž se připojí lidé ze vsi.

Barví vajíčka

Nakukujeme do další dílny. Tam jsou samé ženy a dívky. Zdobí věnečky, na větve napichují namalovaná vajíčka. Všichni se evidentně baví a aby jim šla práce lépe od ruky, mohou ujídat z malých talířků plných dobrot. „Ochutnejte, pekla jsem velikonoční nádivku s kopřivami, podívejte, jak mám popálené ruce,“ směje se Božena Novotná, majitelka smíšeného zboží v Markvarticích, v tento den ve funkci učitelky aranžování velikonočních ozdob. Jen co spolykáme nádivku, máme před sebou maličké mazance plněné tvarohem s rozinkami. Byly báječné.

Z chodby se ozývají klučičí hlasy. Kluci drží v rukách upletené pomlázky a zkoušejí, která víc švihá. „Upletl jsem si ji sám, je malá, na holky mám domě větší,“ chlubí se osmiletý Ruda Vacek.

To už nás organizátoři akce posílají do jiné třídy. Tam prý děti barví vajíčka. Jdeme po čichu. Děti totiž nad svíčkou rozpouštějí voskové barvičky a v tekutém stavu pak barvy nanášejí na skořápky. Jazýčky povystrčené, tolik se soustředí. Raději nebudeme rušit, aby čáry nebyly klikaté.

Markvartičtí školáci tradice rozhodně nezanedbávají. „Chceme, aby se ve vesnici udržely. Chceme, aby škola žila a zase byla ve vsi centrem dění. A snad se nám společně s ochotným a šikovnými lidmi, daří,“ shrnuje ředitel Miroslav Kroupa smysl nejen této akce, ale všech, které ve vsi škola pořádá.