Éru socialistického hospodaření připomíná ve společnosti Zemědělství Malšovice už jen pár traktorů. Jinak tam do polí a na louky vyjíždějí nové stroje. Vedle vzetí úvěru si je malšoviští zemědělci mohli pořídit i díky evropským dotacím. Přitom se společně s dalšími farmáři ještě před pár lety obávali toho, že to bude právě Evropská unie, která plejádou svých norem a požadavků požene české zemědělství do záhuby.

„Ty obavy jsem měl samozřejmě také. To se spíš jen obecně mluvilo o tom, co všechno musíme v našem systému změnit, abychom v konkurenci s farmáři z unijních zemí uspěli. Po vstupu naší republiky do EU se pomalu přesvědčujeme o tom, že se začínají měnit k lepšímu i podmínky hospodaření českých zemědělců,“ poznamenal jednatel malšovické společnosti Ladislav Opat.

Své tvrzením dokládá výčtem nové mechanizace, kterou si nedávno pořídili. K těm nejnákladnějším nákupům patřil traktor o síle dvě stě osmdesáti koní.

„Je nový a normálně by nás stál tři a půl milionu korun. Jenže má za sebou několik výstav zemědělské techniky a tak se nám ho podařilo od dodavatele získat podstatně levněji,“ vysvětlil Opat. Strojový park vylepšily i tři nové traktory s výkonem sto třiceti pěti koní. Jejich běžná cena se pohybuje okolo půldruhého milionu. Právě proto, že si Malšovičtí i díky unijní dotaci pořídili rovnou tři, platili za každý méně.

Program pro rozvoj venkova mimo jiné předpokládá, že v plánovacím období do roku 2013 do českého zemědělství a navazujících kapacit zpracování rostlinných i živočišných produktů poplyne sto miliard korun. Svůj díl z tohoto finančního koláče si mohou ukrojit i farmáři na Děčínsku.

„Podmínky hospodaření ve zdejším regionu jsou komplikovanější, než v produkčních oblastech. Měl by tomu odpovídat i systém dotačních podpor, který bude farmáře motivovat třeba k dalšímu rozšíření ekologického zemědělství,“ připomněl šéf Agrární komory pro okresy Děčín a Ústí nad Labem František Loudát.

Kdysi se v děčínském regionu pěstovalo obilí na zhruba osmi tisících hektarech. Teď je výměra obilovin čtvrtinová. Jenže například pokračující snaha o ekologickou produkci skotu si bude stále více vynucovat zajištění vlastních ekologických jadrných krmiv. Jejich ceny výrazně stouply.

„Dávat třeba za nákup jedné tuny ekologicky vypěstované pšenice deset tisíc, to je výdaj, který tu živočišnou výrobu hodně prodražuje. Proto je zřejmé, že se chovatelům skotu na Děčínsku vyplatí vlastní produkce ekologických krmiv,“ dodal Loudát.