Kliknutím zvětšíteEveline Jahelková pracuje jako vedoucí děčínského útulku pro opuštěná zvířata už dlouhých 17 let. Za dobu své praxe získala spoustu zkušeností nejen se psy a kočkami, ale s mnoha dalšími druhy zvířat, které občas v útulku skončí. Zkušeností je opravdu mnoho, ať už příjemných, nebo, pokud jde o týrané jedince, i psychicky velmi náročných a mnohdy velmi smutných. O práci v útulku má ale jasno. Musí se dělat opravdu srdcem, jinak to nelze.
Jak jste se dostala k práci vedoucí v útulku?
Kdysi jsem v Teplické ulici v Děčíně působila v mikroazylu. Chodila jsem tam se svým psem na výcvik a pak jsem tomu propadla. Tehdy tu útulek ještě nestál, ale protože počet opuštěných zvířat začal narůstat, zákony trošku přitvrdily a muselo se to řešit, tak se v Děčíně začal stavět. Sbalila jsem zvířata, která jsem v původním mikroazylu měla a přestěhovala se sem. Od té doby se tu postavily další kotce, infocentrum, máme vlastní cvičák, výběhy nebo ustájení pro zvířata, když uteče třeba koza, kráva nebo kůň. Zkrátka se to tu rozšířilo tak, že jsme připraveni prakticky na jakékoli zvíře. Na medvěda teda asi ne, to by musela zoo.
Jak vypadá v útulku běžný den?
Útulek funguje 365 dní v roce včetně svátků. Mezi oblíbené období patří vánoční, kdy nám sem lidé nosí dárky a konají se tu příjemná setkání. Živo je tu ale stále a není to jednotvárná práce. Někdy je relativně klid, jindy někdo zavolá a jedeme na odchyt, nebo sem přivezou nějaké nadělení. Nikdy nevíme, co nás ten den prakticky čeká. Standardně to vypadá tak, že přijdeme do práce, rozdělíme si úkoly a předáme si informace na směnách. Prioritně se řeší úklid u zvířat. Všechny kotce musíme vyčistit, zvířata pouštíme do výběhu, rozdáváme léky, provádíme ošetření dle pokynů veterinárního lékaře a tak dále. Mezitím ještě vyřizujeme návštěvníky, jezdíme na odchyty, na besedy a řešíme spustu dalších a dalších věcí.Tato práce se musí brát jako srdcovka, nedá se to dělat jako rutinní práce.
Kolik zvířat ročně přijmete?
Když jsem sem nastupovala v roce 2001, tak první příjem byl 523 zvířat. Jinak se to nyní pohybuje průměrně okolo 800 zvířat ročně. Jsou to všechna přijatá zvířata včetně zaběhlých, nalezených, odebraných zvířat krajskou veterinární správou a zvířat z dědictví, nebo i zvířat, která dají do útulku mnohdy z malicherných důvodů i jejich majitelé.
Z největší části se ale staráte o psy. O která plemena je největší zájem?
Největší zájem je o malá lukrativní plemena - čivavy, jorkšíry… To přetrvává od doby, co útulek funguje a myslím, že s tím mají zkušenosti i jiné útulky. Malé zvíře má méně nároků na prostor, krmivo, může se chovat bez problémů ve městě, vejde se do tašky při přesunu. Nejvíc žádaná jsou také štěňata. Ta se udají určitě rychleji než dospělí psi.
A o která plemena psů je naopak nejmenší zájem?
Problém je s hodně starými zvířaty a s velkými psy. I malý pes, když je starší, tak se umístí. Ale velký starý pes, který má třeba problém s chůzí, tu bývá dlouho. A pak také plemena typu bull. Přeci jen z nich mají lidé strach, i když nevidím důvod. Když ta zvířata mají řádnou výchovu a výcvik, tak jsou to super psi. Ale oni mají špatnou pověst. Pokud takové zvíře někomu dáme, tak jen tomu, kdo mu bude rozumět, takže to třeba chvíli trvá.
Lidi, kteří od vás zvířata dostanou, si tedy vybíráte? Jaké jsou podmínky?
My se snažíme v útulku zájemce vylustrovat a vybrat opravdu co nejlepší. Nedáme zvířata za každou cenu. Máme tu seznam lidí, kteří byli řešeni pro týrání, nebo si od nás vzali psa a nedopadlo to nejlépe. Člověku, který chce od nás zvíře, musí být minimálně 18 let, musí být svéprávný, musí s sebou přinést občanský průkaz, vodítko a obojek, případně mít souhlas pronajímatele bytu a musí mít také stálý příjem. To znamená mít stálou práci, aby mohl zvířeti zajistit kvalitní péči, i když zvíře onemocní, nebo se mu stane úraz a potřebuje náročněší veterinární zákrok.
Co opravdu neslyšíme rádi a řešíme to rázně, je to, když někdo přijde s tím, že chce zvíře jako hračku pro dítě nebo dárek na Vánoce. Zvíře je živý tvor, ne hračka! To si musí každý uvědomit. Každé zvíře má své nároky, potřeby a pokud je člověk není schopný plnit, žádné zvíře mu do ruky nepatří! Není to chvilková záležitost, ale závazek na několik let.
Kolik zvířat u vás najde domov? Stává se, že v útulku některá zůstanou až do konce života?
Ne, to se u nás nestává. Nejdéle jsme tu měli psa rok. Bylo to velké plemeno, které nemohlo jít jen tak k někomu. Průměrná délka pobytu zvířete se u nás pohybuje kolem 10 dní. Snažíme se, aby se útulek nestal skladištěm zvířat, ale byl pouze přestupní stanicí a zvíře se neprodleně vrátilo buď svému majiteli, pokud se zaběhlo, nebo získalo nový, láskyplný domov. To je naše priorita a děláme proto maximum.
Je pravda, že pověst děčínského útulku je výborná…
My se snažíme. Útulky se samy hodnotí tím, jaká je délka pobytu zvířat, jak se prezentují, jak komunikují s lidmi a jaké je prostředí v útulku. Je to docela mravenčí práce. Tento standard držíme prakticky 17 let a je to tím, že děláme i hodně aktivit okolo a hlavně vše děláme srdcem.. Pořádáme besedy ve školách, kam s sebou bereme zvířata, nejen psy a kočky, ale třeba i hady nebo fretku. Děláme i poradenskou službu, když si někdo neví rady ohledně výchovy, a máme bezplatné výcvikové kurzy. Náš útulek je lidem hodně otevřený.
Snažíme se mládež a lidi vychovávat k zodpovědnosti k živým tvorům, to je další z našich priorit. Díky všem těmto aktivitám je o nás slyšet a mnoho lidí nám fandí. I díky tomu jsou lidé štědří a hodně zvířatům a našemu zařízení pomáhají. Obzvlášť tady v Děčíně jsou super lidé, kteří na útulek nedají dopustit a těm moc děkujeme. Vážíme si opravdu každého, kdo nás jakýmkoliv způsobem podporuje.
Funguje i spolupráce mezi vámi a ostatními útulky na severu Čech?
Spolupracujeme úzce s ústeckým útulkem, se záchytnými kotci v Rumburku, občas jsme i v kontaktu se soukromým útulkem Řepnice v Libochovanech. Neměl by mezi útulky být nějaký konkurenční boj. Měly by si pomáhat a předávat si různé informace.
Často se setkáváte i s týráním zvířat. To musí být velký nápor na psychiku…
To je taková bezmoc… Nejradši byste dotyčnému šlápli do úsměvu a zakázali mu vůbec zvířata vlastnit. Některá zvířata jsou v takovém stavu, že člověk nechápe. Velký nápor na psychiku je, když se nám to zvíře třeba nepodaří zachránit. A mám potvrzeno, že člověk, co se neštítí ubližovat zvířatům, tak je schopen ublížit i člověku. Lidé, kteří jsou schopni týrat zvířata i lidi a ubližovat starým a bezmocným, nemají mezi slušnými lidmi co pohledávat.
Může útulek zvíře z nevhodných podmínek odebrat?
Pokud jde o zvířata od nás, tak do určité doby ano. Po uplynutí pěstounské péče to za nás pak řeší krajská veterinární správa. To i v případě, pokud nám někdo nahlásí případy týrání, tak jí to okamžitě předáme.
Myslíte si, že případům v dnešní době pomáhá předejít zákon, podle kterého už zvíře není věc?
Naopak ze zkušenosti si myslím, že je případů týrání zvířat či zanedbání péče se řeší čím dál více. Problém je hlavně v tom, že zvíře si může pořídit dnes kdekdo. Zvířata se dnes nabízí na mnoha různých serverech. Psi i kočky se stali nástroji na výrobu mláďat, jejichž prodejem se lidé obohacují. Bezhlavě mezi sebou množí zvířata nemocná, s genetickými vadami a velmi úzce příbuzná, jen za účelem zisku. Ta se prodávají za menší cenu než pes s průkazem původu. A ti, co chtějí ušetřit, tak na to potom dojedou. V důsledku zvíře od množitelů vyjde podstatně dráž, protože se zvířata množí mezi sebou, aniž by je někdo vyšetřil a mají dědičné choroby. Dokud ale bude poptávka, bude i nabídka.
Co myslíte, že by bezhlavému množení zvířat bez původu zabránilo?
Jediný způsob, jak zabránit množírnám, je podle mého názoru zákaz prodeje psů bez průkazu původu. A aby byly chovatelské stanice, které budou prodávat psy s průkazem původu, pod přísným dozorem veterinární správy. Mohla by tu také fungovat veterinární policie stejně jako v Americe. A hlavně by lidé měli přemýšlet při koupi svého zvířecího parťáka. A pokud nestojí o zvíře s průkazem původu, v útulcích čeká mnoho bezprizorních zvířat na domov. Tak jim dejte šanci.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
