Oba mají silnou podporu: Sykáček od ČSSD, Linhart od Starostů a nezávislých a Andreje Babiše. Koho z nich zvolit? Položili jsme jim stejné otázky, abyste si  na ně mohli udělat názor. Jako první odpovídá obhájce senátorského křesla Jaroslav Sykáček.

Co si myslíte o svém soupeři?
Sykáček: Můj protikandidát je nepochybně silná osobnost, jinak by si jej voliči společně se mnou do druhého kola voleb do Senátu nevybrali. Na druhé straně však zjevně reprezentuje pravicový směr politiky, který v nedávné době dostal příležitost projevit se ve vládách Mirka Topolánka 
a Petra Nečase. Z všeobecné rozladěnosti lidí z politiky 
v posledních letech je myslím zřejmé, že tento koncept neuspěl. Jinak si svého soupeře pochopitelně vážím a do volebního souboje s ním jdu s pokorou.

Linhart: S Jaroslavem Sykáčkem se známe dlouhá léta. Byl nějaký čas starostou v sousedním Rumburku. Ale většinu potřebných věcí jsem řešil s jinými lidmi na úřadě nebo
s místostarosty. Na mnoho věcí máme asi v zásadě podobný názor, v mnoha věcech se neshodneme. A momentálně běží předvolební kampaň, kde se musíme proti sobě trochu vymezovat a zviditelňovat se. Já jsem spíše praktik a za svými lidmi chci vidět konkrétní práci a výsledky. Pokud se ohlédnu za šestiletým výkonem stávajícího senátora, tak musím prostě říct, že toho mnoho nevidím. Je čas na změnu.

Jaroslav Sykáček, ČSSD.Pokud byste byl zvolen, co byste udělal pro Děčínsko jako první?
Sykáček: Jako první bych 22. října na první schůzi po volbách hlasoval pro přijetí balíku zákonů, které naše ministryně práce a sociálních věcí Tominová a náš ministr zdravotnictví Němeček předkládají senátu. Jsem totiž přesvědčen, že tyto zákony o sociálních a zdravotních službách budou pro občany přínosem. Ostatně, v mnoha ohledech se přímo dotýkají problematik, které sužují náš region a které jsem již v roce 2011 předkládal bývalé vládě v podobě tzv. Šluknovského desatera. Jako příklad lze uvést zákon o pomoci v hmotné nouzi, podle něhož budou dávky vypláceny na pokoj, nikoli na hlavu a celkově se majitelům ubytoven nastavují limity, aby nedocházelo ke ždímání státu a těch, kteří jsou odkázáni na ubytovny. Přínosem pro naše občany je jistě i zákon o státní sociální podpoře, který je zaměřen na podporu mladých rodin a stanovuje porodné i na druhé dítě.

Linhart: Na detaily je brzo 
a předčasně, ale první moje cesta v regionu povede určitě na radnice za starosty a na jejich sdružení, jen co se ustanoví po volbách. S velkou částí se znám, ale objeví se i řada nových tváří. Probereme, kde je nejvíc tlačí pata, s čím myslí, že bych jim mohl pomoci. Chci být v regionu přítomen. Ne jen formálně zřízenou kanceláří, ale v terénu. Slyšet 
a vnímat aktuální problémy, zprostředkovávat kontakty, předávat informace. Jako dlouholetý starosta vím, o čem mluvím. Propojil bych částečně i aktivity o.p.s. České Švýcarsko a jejího destinačního fondu, který pokrývá velkou část Děčínska. Ale věci jdou pomalu, jen mravenčí systematická práce může alespoň něco málo přinést

Která část Děčínska potřebuje největší pomoc a proč?
Sykáček: Jsou zde obecné problémy týkající se jak severní, tak jižní části Děčínska, jako například vysoká míra nezaměstnanosti, kterou je možno řešit například investičními pobídkami, ale také zlepšením technické infrastruktury – zejména dopravní a energetické. Velkým problémem je 
i nárůst nepřizpůsobivých občanů. Ze specifických problémů bych pro severní část Děčínska zmínil především nutnost výstavby nového vedení 110 kV, pro jižní část Děčínska splavnění Labe a napojení města Děčín na dálniční přivaděč. Některé z těchto problémů jsou dlouhodobé a přes veškerou naši snahu se nepodařilo vládu Petra Nečase přimět tyto problémy řešit. Nyní, po osmi měsících vlády B. Sobotky, která jednoznačně prokázala svůj zájem o řešení problémů Děčínska i Šluknovska, tu máme první zákonné normy, jejichž prosazením se situace výrazně zlepší.

Linhart: Nevyděloval bych jednu část regionu. Myslím, že ty největší problémy se týkají Zbyněk Linhart, STAN.shodně celého okresu. Nezaměstnanost a z ní vyplývající sociální problémy – 20 let pořád stejné, žádné koncepční řešení. Území jako je Děčínsko musí dostat dlouhodobou, systematickou a koncepční podporu, zahrnující investiční pobídky, rychlé napojení Děčína na dálnici D8, rozvoj 
a zkvalitnění dopravy automobilové i železniční atd. Prostě integrovaný plán rozvoje s výhledem na deset let 
a s vyčleněným objemem finančních prostředků, to s využitím evropských fondů. Stát tu má velký problém, tak ho musí konečně řešit, ne lepit… Všichni to slibují, tak do toho!

Koho byste si dokázal představit jako budoucího prezidenta České republiky?
Sykáček:  Současný prezident Miloš Zeman není ještě zdaleka ani v polovině svého mandátu. Určitě bych ale na Pražském hradě rád viděl respektovanou osobnost, která bude svými myšlenkami blízko sociální demokracii a bude pro naše občany inspirativní. Určitě by takový člověk neměl zemi rozdělovat, ale naopak by ji měl tmelit. Jako možného 
a perspektivního kandidáta bych osobně viděl Milana Štěcha, který se projevil jako velice schopný předseda Senátu, skvěle reprezentuje horní komoru Parlamentu a přitom neztratil svou lidskost.

Linhart: Jsem ještě mladý, chvíli počkám… Ne, vážně. Do další volby prezidenta zbývají více než tři roky a to je hrozně moc času. Doufám, že do té doby se najde dostatečně vzdělaná, relativně mladá, politicky zkušená a na druhou stranu nenamočená osobnost. A že budeme moci jít k volbám 
s jasnou pozitivní volbou.

Jak trávíte svůj volný čas?
Sykáček: I když volného času mám velice málo, vnímám činnost senátora jako službu lidem a pomáhat jim mi přináší pocit uspokojení. Svůj volný čas nejraději trávím se svou rodinou, která mi je velkou oporou. Rád také relaxuji při práci na zahradě, nejlépe při štípání dříví apod. Jako člen svazu turistů si podle možností rád vyrazím na túru za některým z našich skvostů, jakými jsou například Brtnické ledopády nebo Pravčická brána aj.

Linhart: Rád cestuji, to je o mně známé. Jednoduše, tzv. nadivoko. Auto, vařič, spacák… 
S kamarády jsem nejprve, hned po revoluci, projel skoro celou Evropu, později jsme podnikli i delší a trochu exotičtější cesty. Ale času je poslední roky pomálu. Jinak rád jezdím na kole, převážně Českým a Saským Švýcarskem, ale nic náročného. Občas se nechám prohnat po tenisovém kurtu v našem sportovním areálu a také si zahraju florbal v tělocvičně.