Pustina. Zapadákov. Konec světa. Podobné nálepky dostávají četná města a obce ve Šluknovském výběžku dlouhodobě. Trápí je totiž špatná doprava a zdravotní péče, nezaměstnanost, postupné vylidňování.

Nedávný průzkum ústecké univerzity navíc ukázal, že nejvíce lidí v Ústeckém kraji se hodlá odstěhovat právě z lokality Šluknovska. Jak ale vnímají pohraničí samotní obyvatelé a skutečně je tady život tak neúnosný?

Při příjezdu do Dolní Poustevny si nepřipadáte jako v Čechách. Vítají vás vietnamské tržnice, projíždějící auta mají německé SPZ. Není divu, dvě minuty chůze od radnice jsou hranice německého Sebnitz, kam většina z 1700 obyvatel Dolní Poustevny jezdí za prací.

Velká firma pro výrobu polystyrenu totiž před lety v Poustevně zavřela, a lidé tak zůstali bez práce. „Sebnitz, Neustadt, ale i Pirna, tam všude naši obyvatelé pracují. Působí od hoteliérství, úklidu až po práci ve fabrikách. Vyplatí se jim to, vždyť minimální hrubá mzda v Německu je 8,84 eura,“ říká 29letý starosta Dolní Poustevny Robert Holec s tím, že Němci na české území jezdí na oplátku pro benzin a na nákup.

PRACOVITÍ, SPOLEHLIVÍ

Zájem o české zaměstnance z pohraničí je veliký. „Jsou pracovití a spolehliví. Pokud bude někdo potřebovat práci i s malým základem němčiny za dobré peníze, je pro něj Německo ideální volba. Konkrétně do Neustadtu momentálně sháníme svářeče,“ uvádí za personální oddělení společnosti PUR Service a Montage Petra Šubrtová.

Rodák z Dolní Poustevny a vychovatel v dětském domově Jan Moravec před více než rokem rovněž zakusil práci v Německu. „Pracoval jsem jako dělník, vyráběli jsme laminátové díly do aut a do vlaků. Scházela mi ale práce s dětmi, tak jsem se vrátil,“ doplňuje Moravec, kterému prý v Poustevně nic nechybí.

„Jsem tady šťastný. Mladí lidé odcházejí do měst třeba za prací, já jsem nikdy takovou potřebu necítil. Všude je chleba o dvou kůrkách a všude zadek o dvou půlkách,“ usmívá se Moravec.

Do Šluknovského výběžku se před 15 lety přistěhovala Dana Sádovská. Většinu života prožila v Mělníku a před odchodem do pohraničí žila několik let v Praze.

„Únava z velkoměsta, touha po dětech a naivní představa, kterou jsem si utvořila o životě v přírodě zhlédnutím filmu Léto s kovbojem, mě přivedly do Dolní Poustevny. Po narození dětí jsem najednou začala zjišťovat omezené možnosti, které vám zdejší život nabízí. Dětský lékař, odborní lékaři, školství, v létě koupaliště. Zjistíte, že bez auta jste téměř bezradný. Všude musíte dojíždět,“ vypráví Sádovská, která momentálně působí ve Schrödingerově institutu, který funguje jako středisko volného času.

„Mám na starost projekt tzv. Kočičí akademie, kde pomáháme dětem z osmi měst s domácími úkoly a přípravou do školy. Díky institutu, který působí v celém Šluknovském výběžku, mají děti možnost navštěvovat řadu aktivit téměř zdarma,“ vysvětluje Dana Sádovská. Jak podotýká, kdyby mohla, odstěhovala by se.

„Snažím se mé děti motivovat k tomu, aby šly na střední školu do Děčína nebo třeba Liberce. Určitě budu ráda, když sem budou jezdit a budou k tomu mít vztah. Ale žít jinde. Můj manžel by se odstěhovat nedokázal, narodil se tu. Kdyby záleželo na mně, neváhala bych,“ dodává Sádovská.

INVESTUJÍ DO SPORTU

Starosta se snaží mladé lidi a rodiny s dětmi ve městě udržet. Za poslední dva roky, kdy byl ve funkci, radnice investovala miliony do sportovního zázemí. Velká města v kraji by jim mnohá sportoviště mohla závidět hřiště na fotbal, beach volejbal, in-line hokej, lední hokej, workout, tenisové kurty nebo i sportovní halu. Do té mají všechny spolky a organizace vstup zdarma, ostatní platí za její pronájem 250 korun.

Pár dnů funguje ve sportovní hale též hospoda. Její provoz je plně v režii města, protože dlouhé roky nemohlo najít nájemce.

„Hospoda byla dva roky zavřená, takže lidi jsou teď opravdu rádi. Otevřeno máme od 16 do 21 hodin, na požádání není problém zůstat s lidmi déle. Od rána do večera je v hale rušno,“ říká správce haly Miroslav Beňo.

Sport se Poustevna snaží koordinovat s německými městy. „Už několikátým rokem u nás běží projekt Hockey United, kdy se spolu české a německé děti jezdí učit hrát hokej do Rumburka a do Varnsdrofu, přičemž mají k dispozici tlumočníka,“ líčí starosta. Z každého státu se pravidelně účastní zhruba čtyřicítka dětí.

Spolupráce s německými partnery nabývá na intenzitě i v otázce plaveckého bazénu, který v Poustevně chybí. „Jako město levněji kupujeme vstupenky v nedalekém Sebnitz, následně je osmi korunami dotujeme a našim dětem tak celodenní vstupenku prodáváme za 30 korun,“ zmiňuje starosta.

Ani o kulturu není nouze. „I když jsme malé město, neznamená to, že nebudeme dělat velké věci. Vystupovala u nás Olga Lounová, Tomáš Klus nebo třeba Mirai,“ říká Holec, kterého nyní čekají další čtyři roky ve starostovské židli.

Připravuje proto i další velké investice. „Výměna veřejného osvětlení za LED světla, oprava obou hřbitovů, zeleň, cesty, oplocení, rekonstrukce sportovní haly za 17 milionů včetně nástavby ubytování formou turistické ubytovny,“ vyjmenovává.

JEN TI LÉKAŘI

Zatím bez výsledku jsou jednání kvůli dostupnosti zdravotní péče. Téma rezonuje hlavně mezi staršími obyvateli. „Město se hodně posunulo, investice jdou vidět, ale pořád jsme na konci světa a lékařská péče dožívá. Zatím jsem zdravá, ale nedejbože, aby mě něco potkalo a musela bych péči vyhledávat. Musela bych jezdit vlakem do Děčína. Do nemocnice v Sebnitz, přestože je tam plno českých doktorů i sestřiček a nemocnice je v docházkové vzdálenosti, nemůžeme,“ připomíná Hana Skřápková.

Zdravotní pojišťovny totiž péči v Německu neproplácejí.

Podle starosty hrají velkou roli v negativním vnímání Šluknovského výběžku média. „Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych Dolní Poustevnu opustil. Krajinu, přírodu i čistý vzduch nám mohou leckterá města závidět,“ dodává Robert Holec.