Nemilé překvapení potká čas od času některé lidi v Děčíně. Jdou si vybrat peníze ze svého konta, ale nedostanou ani korunu. Účet jim totiž nechal magistrát obstavit kvůli dluhům. Teprve poté se začnou zajímat o to, jak své závazky vůči městu vyrovnat, aby zase měli ke svým financím volný přístup.

„Je to krajní způsob vymáhání pohledávek poté, kdy nereagovali na veškeré předchozí výzvy a upomínky, aby své dluhy uhradili a nebo alespoň projevili zájem postupně je umořovat prostřednictvím splátkového kalendáře,“ vysvětlila vedoucí oddělení správy daní a poplatků ekonomického odboru magistrátu Zdeňka Čečáková.

Vedle desítek milionů korun na nájemném i za využívání nebytových prostor patří k nejvyšším pohledávkám, které město Děčín musí od svých obyvatel vymáhat, i dluhy za komunální odpad.

„Poplatky za jeho svoz od počátku letošního roku město sice už nevybírá, ale dluhy neplatičů za několik předchozích let dosahují stále skoro patnáctimilionové výše,“ uvedla mluvčí magistrátu Barbora Vechová.

Dlužníků je přes tři tisíce. Putovaly za nimi už stovky výzev a upomínek k úhradě. Protože na ně opakovaně nereagovali, přikročilo město v případě nejvyšších pohledávek k exekučnímu vymáhání právě i cestou obstavení jejich účtů.

„Lidé, kteří kalkulují s tím, že časem jim město dluhy odpustí, se svých povinností vyměřené poplatky uhradit, hned tak nezbaví. Dlužné částky je možné vymáhat až dvacet let. Přitom se ta základní výše dluhu může sankčně zvýšit až na trojnásobek. V případě vymáhání exekutorským úřadem je nejméně o šest ui více tisíc korun navíc,“ upozornila Zdeňka Čečáková.

Zákon umožňuje nejen vydávání exekučních příkazů ke srážkám ze mzdy nebo z účtů dlužníků, ale vymáhání dluhů za komunální odpad z některých jiných příjmů. I této možnosti děčínský magistrát využívá. Žádnou výjimkou nejsou případy, kdy maminky na mateřské dovolené dostávají méně peněz proto, že část vyměřených příjmů jde na úhradu jejich dřívějších vlastních dluhů a nebo dluhů jejich manželů.

„Je to dost nepříjemné a podobnou situaci bych už nechtěla zažít. Měla jsem takové období, kdy jsem si s dluhy moc starostí nedělala. Pak jsem se vdala a necelý rok po svatbě šla na mateřskou. Ty předchozí dluhy mě vlastně dohnaly už ve spořádaném rodinném životě. Po první exekuční srážce z mateřské jsme s manželem radši předchozí dluhy vyrovnali. Připadala jsem si tenkrát dost trapně,“ vzpomínala na dva roky starou událost pětadvacetiletá paní Hana ze sídliště v Bynově.

Do podobných nepříjemností se dostal i čtyřiašedesá­tiletý pan Ladislav. „Měsíc co měsíc dostávám pří výplatě důchodu o pětistovku méně. Umořuji tak několikatisícový dluh na nájemném. Po úmrtí manželky jsem vyměnil dvoupokojový byt za garsonku a navíc se mi podařilo sehnat brigádu. Snad se s těmi dluhy co nejdříve vypořádám,“ tvrdil dlužník.

Jsou i lidé, kteří jakoby ve všednodenním shonu zapomněli na to, že když město Děčín od počátku letošního roku nevybírá poplatky za svoz komunálního odpadu, měli by si ve svém peněžním ústavu zrušit trvalý příkaz k úhradě těchto poplatků. Ostatně, přesvědčil se o tom i autor tohoto článku. Pololetní přeplatek dvanáct set padesát korun za pět osob v domě byli na děčínském magistrátu ochotni vyplatit z pokladny na základě podané žádosti o vrácení peněz okamžitě. Částku jsme si ale nechali vrátit na účet.

„Takových zapomnětlivců, kteří dál posílají platby za odpady, evidujeme více. Ty přeplatky dosahují řádově několik set tisíc korun. Lidé se ale o vrácení peněz musí sami přihlásit. Máme na webových stránkách města formulář, který si mohou stáhnout, vyplnit a poslat na magistrát nebo donést osobně,“ vysvětlila vedoucí oddělení správy daní a poplatků ekonomického odboru Zdeňka Čečáková.

K vyměření poplatků, které se za komunální odpad v drtivé většině českých měst a obcí dál vybírají od roku 2002, došlo i v Děčíně na základě údajů z evidence obyvatel. Mnozí lidé ale zřejmě nepovažují za důležité hlásit změny svých bydlišť i to, že jsou dlouhodobě v zahraničí. Není proto málo ani takových případů, kdy v seznamu dlužníků figurují i osoby, které už v Děčíně nebydlí a nebo dokonce delší dobu prokazatelně žijí v cizině.

Například z obstaveného bankovního účtu magistrát strhával dluh za odpad jednomu pánovi, který žije ve Spojených státech amerických.

„Že tam pobývá už delší dobu, to jsme se dozvěděli až z dokladů, které poskytl jednomu zdejšímu známému, který s vystavenou plnou mocí záležitost vyřídil. Ten pán v Americe vlastně ani dlužníkem nebyl. Místo dluhů mu vznikl přeplatek a peníze jsme mu zase na účet vrátili,“ popsala poněkud kuriózní případ Zdeňka Čečáková.