Přibližně dvě stě až dvě stě padesát tisíc korun ročně. To jsou peníze od nejrůznějších sponzorů, které pomáhají Dětskému domovu Země dětí v České Kamenici. Bez nich by děti nemohly například na letní tábory, lyžařské kurzy, nebo nejrůznější výlety.
„Sponzorské dary pomáhají například šestadvacetiletému vysokoškolákovi, který žije u nás v domově, při studiu. Další dívence jsme z nich před nástupem do učení mohli koupit vybavení pro kadeřnice. Pomoc sponzorů je pro nás důležitá,“ řekla ředitelka domova Alena Kuchařová.
V současné době žije v českokamenickém dětském domově osmatřicet dětí. S tímto počtem mají ještě dvě volná místa do naplnění kapacity. „Více dětí by tu být ani nemohlo, zákon to nedovoluje. Předpokládáme, že během letních prázdnin se nějaká místa ještě uvolní. Jedno dítě by v nejbližší době mohlo jít do pěstounské péče a máme také rozjeté dvě adopce,“ jmenovala ředitelka.
Dětský domov Země dětí je zařízení rodinného typu. Děti zde žijí jako v klasických rodinách ve velkometrážních bytech, kde mají své ložnice, obývací pokoje, kuchyňky.
„Takových bytů je tu celkem pět. V každé rodině žije šest až osm dětí. Mohou tu s námi být až do věku šestadvaceti let,“ vysvětlila Kuchařová. Až do tohoto věku tu děti ale podle ředitelky většinou nezůstávají.
Mají velkou touhu se osamostatnit a většina jich z domova odchází po dovršení jednadvaceti let.
„Od patnácti let dostávají k nejrůznějším příležitostem například žehličky, rychlovarné konvice, povlečení a další věci. Ty se jim na startu do života hodí. Při odchodu z domova mají nárok také na finanční částku, která jim do začátku pomůže. My jim najdeme práci i podnájem, z peněz zaplatíme dopředu dva nájmy. Pak už se musejí starat sami,“ řekla ředitelka domova.
Jakousi přestupní stanicí z dětského domova do normálního světa mohou být tzv. domy na půl cesty. Na Děčínsku v současné době fungují dva. První je ve Varnsdorfu, druhý funguje podle registru Ministerstva práce a sociálních věcí ČR pod hlavičkou Oblastní charity v České Kamenici. Už zanedlouho k těmto ale přibude další. Do své nabídky ho totiž chystá zařadit také Centrum sociálních služeb Děčín.
„Dům na půl cesty je úplně nová služba, která by měla být uvedena do provozu už 1. července. Našimi klienty budou zletilé osoby do jednadvaceti let, které byly propuštěny z výkonu trestu odnětí svobody nebo právě opouštějí školská zařízení pro výkon ústavní či ochranné výchovy nebo dětské domovy,“ uvedla mluvčí děčínského centra sociálních služeb Magdalena Horká.
Půjde o třípokojový byt, kde v každém pokoji budou ubytování dva klienti.
Celková kapacita tedy bude šest lůžek.
„Klienti zde budou moci zůstat po dobu jednoho roku, my jim budeme pomáhat s osvojováním sociálních, osobních a pracovních dovedností a budeme je podporovat v začleňování do společnosti. O pořádek v bytě se budou starat sami. Několikrát v týdnu za nimi bude docházet sociální pracovník a bude s nimi řešit provozní záležitosti,“ popsala mluvčí.
Za poskytování služby budou obyvatelé děčínského Domu na půl cesty hradit necelou stokorunu. O stravování se musí ale postarat sami. Byt je plně vybaven, nechybějí lůžkoviny a k dispozici je i nádobí.
Dětských domovů v Česku každým rokem přibývá. Podle ministerstva školství to odpovídá celoevropskému trendu.
„Kolegové, kteří se problematikou zabývají, soudí, že situace je v západní Evropě v mnohém podobná,“ řekl Ondřej Gabriel z tiskového oddělení ministerstva školství. S tím ale občanská sdružení podporující pěstouny nesouhlasí.
„Je to pro mě nepochopitelné, trend v Evropě je přesně opačný. Stále více se upřednostňuje výchova v rodině,“ uvedla Petra Štěpková z nadace Rozum a Cit, která pěstounské rodiny podporuje. Podle ní je situace kritická zejména u nejmladších dětí.
„V počtu dětí do tří let umístěných v dětských domovech je Česká republika nejhorší v Evropě,“ tvrdila Štěpková.
Dětské domovy jsou přitom často moderně zařízené a kraje investují velké peníze na jejich přeměnu v zařízení rodinného typu. Právě to je ale podle kritiků zásadní chyba.
„Takový dětský domov je stále především ústav, s výchovou v rodině se nedá srovnávat,“ je názoru Štěpková. Podle ní je nutné počet dětí v ústavech snížit.
S tím paradoxně souhlasí i ministerstvo práce a sociálních věcí, přestože stát ročně buduje stále nové dětské domovy.
„Cílem našeho ministerstva i vlády je co největší možné snížení počtu dětí v náhradní ústavní výchově,“ tvrdil Jiří Sezemský z tiskového oddělení ministerstva práce a sociálních věcí. Dodal, že vláda chce také více spolupracovat s ohroženými biologickými rodinami, aby dítě nebylo nutné z péče rodičů odebrat.
„Chceme ale také více využívat pěstounských rodin,“ řekl Sezemský. Upozornil přitom, že finanční podpora pro pěstounské rodiny se v posledních letech výrazně zvýšila.
„Peníze ale nejsou všechno, pěstouni potřebují také odborné poradenství, jak se o děti starat. Stát ale v této oblasti pomalu začíná spolupracovat s neziskovými organizacemi, snad se blýská na lepší časy,“ doufá Štěpková.

ALENA HOUŠKOVÁ

MARTIN DOHNAL