Desta, Diana nebo Rybena. To vše byly kdysi slavné firmy vyvážející své výrobky mnohdy do celého světa. Dnes po nich v lepším případě zbyly prázdné budovy. Jejich místo na průmyslové mapě ale zaujaly nové společnosti, které dříve na Děčínsku nepůsobily.

Pokud někdo před lety řekl Děčín, mnoha lidem se vybavily vysokozdvižné vozíky a čokoláda. Slavné ještěrky Desta se ve městě na Labi vyráběly od poválečných let až do do druhé poloviny 90. let. Namále ale podnik měl už v 60. letech.

„Z příkazu strany a vlády musela Desta zrušit rozvíjející se výrobu bateriových vozíků, protože RVHP rozhodla, že dál je bude vyrábět jen bulharský Balcancar,“ vzpomíná v knize Martina Krska Nejslavnější značky Ústeckého kraje tehdejší vedoucí pracovník Desty a pozdější první porevoluční děčínský starosta Vratislav Cvejn. Rozhodnutí vedení socialistického bloku přitom ohrožovalo samotnou existenci továrny, která se specializovala právě na bateriové vysokozdvihy.

Tehdy mladý generální ředitel Miroslav Grégr ale Destu zachránil. A jak se později ukázalo, jeho krok přinesl společnosti největší slávu. Začala totiž vyrábět vozíky s naftovým pohonem, které vyjely v rámci propagační akce i na Sněžku.

Byl to ale paradoxně právě Miroslav Grégr, kdo byl i u konce Desty v Děčíně. V polovině 90. let se totiž firmě pod jeho vedením nepovedla investice do společného podniku s čínským partnerem, ve kterém utopila podle pozdějšího správce konkurzní podstaty Narcise Tomáška čtyři miliony dolarů. Do problémů se v tu dobu dostala také financující banka a na cestu do propadliště ekonomických dějin bylo zaděláno.

„Světově proslulý podnik zkrachoval v roce 2001. Slovo desta však dál přežívá jako lidové pojmenování vysokozdvižných vozíků,“ připomíná historik Martin Krsek. Navíc i nadále vznikají stále nové ještěrky s nápisem Desta. Značku totiž získala ČZ Strakonice, která ve výrobě legendárních vozíků pokračuje.

Stejně jako krach Desty byl pro lidi z Děčína emotivní i konec čokoládovny Diana. Ta dělala například Ledové kaštany, čokoládové penízky nebo vánoční kolekce. S výrobou v Podmoklech začala drážďanská společnost Hartwig und Vogel už v roce 1893 a už tehdy si vybrala do loga zpodobnění bohyně lovu. Světové proslulosti dosáhla Diana za první republiky, kdy většina produkce směřovala do zahraničí. Po druhé světové válce stát továrnu znárodnil a začlenil ji do konglomerátu čokoládoven. Ale ani v poválečných letech export nezeslábl, vyváželo se nejen do socialistických zemí, ale i na západ.

Po roce 1989 celý podnik Čokoládovny zprivatizovala společnost Nestlé, která se rozhodla v roce 1996 továrnu s více než šesti stovkami zaměstnanců uzavřít. Nový majitel se musel podle historika Martinka Krska rozhodnout, která značka bude v Česku tou hlavní, jak uvádí ve své knížce Nejslavnější značky. Souboj vyhrál Orion, pod jehož hvězdou se i dnes vyrábí třeba legendární Ledové kaštany nebo Kofila.

Kromě značek, které z mapy Děčínska zřejmě nenávratně zmizely, jsou to také kdysi slavné a dominantní továrny, jež dnes v porovnání s minulostí živoří. To se týká především textilního průmyslu na Šluknovsku. Například Velveta zaměstnávala více než 2 500 lidí, dnes zde dělá sotva několik desítek lidí.

Posledních 30 let ale nebylo jen ve znamení zanikajících kdysi slavných značek. Objevila se spousta nových firem, které mnohdy zaměstnávají stovky lidí. Tou největší je továrna Benteleru v Rumburku, která je dnes největším privátním zaměstnavatelem v okrese Děčín. Z ničeho vyrostla také firma Benvig z Benešova nad Ploučnicí zaměřující se na zařízení a systémy přestupu tepla.