Jméno karakal je odvozeno od tureckého slova „karakulak“, což znamená „černé ucho“. Svými černými střapci na uších se karakal podobá rysovi, a proto se mu také říká „pouštní rys“. Ve skutečnosti je však blízce příbuzný servalovi. „Karakala jsme dovezli ze Zoo Jihlava, je to samec a je mu pět měsíců. V brzké době by k němu měla přibýt ještě samice,“ uvedl vrchní chovatel děčínské zoo Petr Haberland.
Mladý samec si na nové prostředí pomalu zvyká, prozatím tráví více času ve vnitřní expozici, celodenní přístup má však i do venkovního výběhu. Karakal je neobyčejně mrštné a silné zvíře, které se obratně pohybuje mezi příkrými balvany a dobře skáče a šplhá. Ve volné přírodě je schopen ulovit antilopy až dvakrát větší, než je on sám, těžko polapitelné damany, nebo ptáky až třímetrovým výskokem. „Na léto u něj plánujeme i komentované krmení a věříme, že to bude zajímavá podívaná,“ doplnil Haberland.
Karakal je samotářská šelma bránící si svoje teritorium. Loví většinou v noci, ale ani denní aktivita není výjimečná. V prostředí otevřené suché krajiny je karakal dokonale maskován svou srstí. Proto i zoo volila výsadbu v expozici a kolem ní tak, aby korespondovala co nejvíce s jeho domovinou. Životu v místech, kde je voda vzácností, je výborně přizpůsoben a velice účinně hospodaří s tekutinami obsaženými v potravě. Zdroj: Zoo Děčín
