„Letos to stojí opravdu za to. Takové sněhy a mrazy hodně dlouho nepamatuji,“ říká. „Ale dá se to zvládat,“ mává rukou s tím, že mu život na ulici nevadí. Již jako mladík hodně trempoval, na přežití v přírodě je připravený.

Řetenický lesík směrem k Hudcovu je jedním z míst, která mají ve svém hledáčku tepličtí strážníci. Ti mají lokality, kde bezdomovci v Teplicích přežívají, dobře zmapované. I proto existují v lázeňském městě roční statistiky lidí bez střechy nad hlavou.

„V předchozím roce jsme jich na seznamu měli dokonce padesát. Vloni se počet snížil,“ řekl Michal Chrdle, ředitel městské policie.

BERE DŮCHOD 10 TISÍC A ŽIJE NA ULICI

Ze statistik strážníků lze vyčíst, kde přesně venku bezdomovci přespávají, jaký mají měsíční příjem a dobu bez domova. Třeba takový Franta už několik let přespává v Proseticích vedle tamní čerpací stanice. V občance má přitom uveden trvalý pobyt na sídlišti v deset kilometrů vzdálené Bílině. Pět let se po teplických ulicích už pohybuje Čestmír. I když má adresu uvedenou na bytě v ulici 28. října, žije svobodně na ulici. Bere důchod 10 tisíc korun. Navíc prý běžně dostává jídlo a pití od lidí. Často zacinkají v natažené otevřené dlani i drobné.

Na seznamu lidí bez domova jsou i tací, kteří v ulicích přežívají desítky let. Patří mezi ně téměř padesátiletý Karel. Venku se potuluje už třiadvacet let. Letošní zimu přežívá v opuštěném rozestavěném hotelu v Mlýnské ulici. Pomoc nechce.

A právě odmítnutí pomoci u těchto lidí potvrzuje místní charita.

„Jsme schopni lidem bez domova zajistit jak ubytování v zařízeních sociálních služeb, tak základní podporu ze systému hmotné nouze,“ říká Pavel Majerák z Oblastní charity Teplice a dodává: „Několikrát jsme lidem bez přístřeší v Teplicích nabízeli tuto pomoc. A pokud o ni zájem měli, vždy jim pomohli. Ze zkušenosti ale vím, že většinou tito lidé mají zájem pouze o potravinovou pomoc, případně o balíček se základními hygienickými potřebami.“

BEZDOMOVCE MAJÍ TAKÉ V LITOMĚŘICÍCH

Bezdomovci živoří nejen na Teplicku, ale také v dalších okresech Ústeckého kraje. Například v Litoměřicích přespává venku kolem 25 lidí. Nejčastěji v prostoru dolního vlakového nádraží, pod Tyršovým mostem apod.

„Objíždíme se strážníky známá místa, kde se vyskytují, a upozorňujeme na možnost přespání v noclehárně i podání teplé polévky,“ informovala vedoucí odboru Městského úřadu v Litoměřicích Renáta Jurková.

Ačkoliv v Litoměřicích nikdo spát venku nemusí, ne všichni lidé bez domova chtějí do tepla.

„Musejí totiž dodržovat provozní řád ubytoven, takže například nesmějí být pod vlivem alkoholu, což pro některé bývá problém,“ poukázal na konkrétní zkušenosti velitel městské policie Ivan Králik.

POMOC nabízí bezdomovcům řada měst na severu Čech. Zdroj: Ilustrační foto: Deník/Karel Pech

Útočiště lidem bez domova v Litoměřicích nabízí například azylový dům, který provozuje Charita v Litoměřicích.

„V současné chvíli máme 23 lůžek v azylovém domě, pět lůžek v noclehárně a to vše plně obsazeno. Nikoho ale v tomto počasí nevyhodíme. Ti, co potřebují, mohou přenocovat v denním centru na matraci,“ uvedl vedoucí terénní služby Jakub Ružbatský.

Klientům tu zároveň poskytují potravinovou pomoc a možnost strávit celý den v prostorách denního centra, které je za normálních okolností časově omezeno. Klienti si služby azylového domu chválí.

„Na ulici jsem v podstatě od května. Do září jsem se pohyboval po azylových domech v Praze, potom jsem se ale přesunul do Litoměřic. Ve srovnání s pražskými domovy je tu klid a čisto,“ řekl Václav Businský.

Noclehárna pro muže s pěti lůžky provozovaná Farní charitou v ulici Marie Pomocné je v provozu každý den od 18 do 8 hodin. V případě nepříznivého počasí jsou při naplněné kapacitě poskytovány krizové židle zdarma.

Obdobně postupuje i nezisková organizace Naděje, která stejnou službu poskytuje ženám v azylovém domě v Želeticích.

PLNÉ NOCLEHÁRNY JSOU V DĚČÍNĚ I RUMBURKU

V děčínském azylovém domě mají podle vedoucí intervenčních služeb děčínského Centra sociálních služeb Lenky Plickové zcela plnou noclehárnu. Tu nyní během mrazivých dnů využívá osm lidí, kteří jinak žijí na ulici.

„Podle našich zkušeností není možné hledat logiku v zaplněnosti. Stalo se nám, že i při krutých mrazech jsme neměli zcela plno. Později jsme zjistili, že muži, kteří by mohli být našimi případnými klienty, si na zimu našli známost,“ říká Plicková.

Stejně tak mají plno v azylovém domě v Rumburku, kde mají k dispozici více než dvacet lůžek.

„Spolupracujeme s Potravinovou bankou i privátními dárci, od kterých získáváme pro potřebné potraviny. V případě potřeby zajistíme od dárců pro lidi ohrožené bezdomovectvím, případně již žijících na ulici, i teplé oblečení,“ říká ředitel spolku CEDR provozujícího rumburský azylák Miroslav Řebíček.

Přímo v Rumburku se práci s lidmi bez domova věnuje městská terénní pracovnice, která je vyhledává a nabízí jim pomoc.