Kliknutím zvětšíte„Místní se o vzniku republiky dozvěděli až se zpožděním a bylo jim to vcelku jedno, nepočítali s tím, že se německojazyčné české pohraničí stane součástí státu Čechů a Slováků. Domnívali se, že dle deklarovaného práva národů na sebeurčení se budou moci rozhodnout, v jaké zemi budou žít,“ řekl ředitel děčínského státního okresního archivu Jan Němec.
O několik dnů později, 29. října, bylo v tehdy samostatných Podmoklech poměrně horko. Zástupci české menšiny se rozhodli na svém spolkovém domě Tereza po vyhlášení československé samostatnosti vyvěsit české červeno – bílé vlajky. To se samozřejmě nelíbilo Němcům, kteří v té době tvořili drtivou část obyvatel města.
„Dům byl napaden, došlo k ztrhání vlajkové výzdob a rozbití jedenácti oken. Jako viníci byli označeni sedmnácti až osmnáctiletí výrostci, kteří museli škodu uhradit," přiblížil krušné chvíle české menšiny v Podmoklech historik Jan Němec.
Děčín i Podmokly byly ještě řadu týdnů věrné provincii Deutschböhmen a o připojení k Československu nechtěli jejich představitelé ani slyšet. Století republiky by tak podle Němce v Děčíně měli lidé slavit až 13. prosince, kdy do města vstoupila armáda.
„Děčín, 13. Dnes byly Děčín a Podmokly obsazeny československým vojskem. Včera byl zpraven děčínský purkmistrovský úřad, že československé vojsko dorazilo do Benešova. Za krátko na to ohlásil se v Děčíně kurýr s poukazem, že o dvou hodinách s poledne mají si na purkmistrovském úřadě vyzvednouti důležitou zprávu městská rada s purkmistrem,“ psala Národní politika 14. prosince 1918 a dodala, že stejná výzva dorazila také do Podmokel.
Pod anglicky psaným dopisem byl podepsaný anglický major G. R. Grosfield a francouzský kapitán Josef Coul.
„Zástupci obou měst vyčkali v šest hodin ráno u hospodářské školy v Libverdě na příjezd auta s českými, francouzskými a anglickými důstojníky, kteří radním oznámili, že během hodiny bude Děčín obsazen. To už u vjezdového návěstidla děčínského východního nádraží čekal vlak s dvěma prapory pěšáků z pluku č. 18 pod vedením kapitána Dusila. Jeden vystoupil v Děčíně, druhý pokračoval do Podmokel,“ řekl ředitel okresního archivu Jan Němec.
Českoslovenští vojáci v následujících hodinách obsadili všechny veřejné budovy včetně pošty a přerušili telegrafní spojení. Zároveň byla také obnovena doprava na železnici na České severní dráze, která byla v tu dobu kvůli stávce již týden mimo provoz.
Národní politika dodala, že anglický major prohlásil, že národních citů obyvatelstva nebude dotčeno.
Podle listu Národní politika se snažil francouzský kapitán Coul lámanou němčinou přítomným lidem vysvětlit, že před sto lety zde vše bylo české. Na se mělo z davu ozvat: Děčín a Podmokly nikdy nebyly české, ani před sto lety.
Severní pohraničí trápily na konci války a po vzniku samostatné republiky také hospodářské problémy. Ale i ty řada lidí spojovala s národnostní otázkou. Průmyslové pohraničí bylo kromě jiného závislé také na dovozu potravin z českého vnitrozemí.
„Obviňování Čechů ze zadržování potravin Němcům bylo na denním pořádku. Zásobování vázlo, lidé byli vyhladovělí a zoufalí. Propukaly hladové bouře,“ přiblížil tehdejší nelehkou situaci Jan Němec. Nedostatek potravin došel tak daleko, že 10. prosince 1918 se vydali lidé rabovat obchody v Ústí nad Labem, mezi nimi i obyvatelé Podmokel a Jílového.
„Navíc řádila španělská chřipka, která kosila podvyživené lidi po desítkách. Za této situace hrála politika až druhořadou roli. Všichni chtěli konec války a jídlo,“ dodal děčínský archivář.
70
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
