Už v deset dopoledne se rtuť v teploměru blížila k pětadvacítce. Ani v tomhle vedru ale parta děčínských nadšenců, kterým učarovala jízda na pákových drezínách, neodpočívala.

„Makáme, makáme," rozléhalo se v areálu Česko-saských přístavů od kolejí, po kterých svištěla drezína. Tu kdysi běžně využívaly pracovní čety při opravách železnice. V posledních letech  tyto stroje začaly „osedlávat" závodní posádky.

„Chystáme se na další republikové mistrovství. Děčín jeho aktéry bude hostit poslední srpnovou sobotu a domácí týmy se nechtějí smířit 
s tím, že loni jim prvenství sebrala parta siláků z Německa. Proto tady pilně trénujeme každé nedělní dopoledne bez ohledu na počasí," vysvětlil organizátor  připravovaného šampionátu František Korel.

Šestičlenné osazenstvo na drezíně se co chvíli měnilo.  Střídali se hlavně chlapi, dvěma ženám jakoby se ze stroje slézat ani moc nechtělo. Přitom „pumpovat" kolejové přibližovadlo dá pěkně zabrat.

„Trénuji fyzičku i doma, pod stropem mám zavěšené popruhy, na kterých cvičím. Jinak jezdím hodně na kole 
a chodím plavat. Dřív jsem dost běhala i dlouhé štreky, ale kvůli achilovkám jsem toho nechala," svěřovala se Jarka Krausová po ukončení jedné tréninkové jízdy a už se chystala na další. Neopomněla si přitom pořádně loknout z láhve minerálky.

„Při tréninku je to fakt jenom voda, ale po závodě si klidně dám pivo. To jsem začala pít až před nějakými třemi roky. Miluji černé a mým maximem je tak pět kousků. To už jsem docela veselá," dodala v dobrém rozmaru s odkazem na týmovou kolegyni. „Ta je fakt namakaná," ukázala na Ivu Mervartovou.

„Cvičím a vždycky se na tuhle skvělou partu těším. Je to adrenalin i motivace pro další tréninky," culila se drobná blondýnka. Až se skoro nechce věřit, kde se v tom-hle tintítku bere taková síla. „Jsem z toho závodění nadšená a těší mne i podpora rodiny a nejbližších přátel. Určitě přijdou fandit i na šampionát koncem prázdnin," prohodila Iva cestou na další jízdu.

„Je fakt, že holky jsou úžasné a svým nadšením i výkony mají navrch i před některými chlapy," vystřihl poklonu dámskému osazenstvu na drezíně František Korel. Vedle něj postával a na jízdu se těšil Tomáš Plaček a o kus dál si „bebíčko" sezením na betonu  hojil David Vaniš.

„Při dojezdu do cíle jsem včas necouvl od brzdy a páka mi trošku zmáčkla nohu. Ale už je to v pohodě, noha i bota zůstaly celé. To na loňském šampionátu musela pro jednoho nešťastníka dojet záchranka. Snad to letos bude bez úrazů," dodal David.