Cyklisté, kteří by chtěli využívat ke svým jízdám stezky Národní parku České Švýcarsko tvrdí, že je správci parku označují za podřadnou skupinu turistů, jež přírodě škodí a omezují je v jízdách. „Cyklisty správa národního parku z mnoha míst vytlačuje s odkazem na to, že by jejich jízdy měly vliv na životní prostředí nebo že by mohlo docházet ke konfliktům s pěšími turisty,“ tvrdil mluvčí České mountainbikové Asociace Petr Slavík. Členové asociace sesbírali desítky podpisů a protest zaslali i ministerstvu životního prostředí.

„Asociace nám zaslala připomínky ke tvorbě Plánu péče Národním parku České Švýcarsko. Ty společně s dalšími shromáždíme a pošleme je k vypořádání správě parku,“ řekl mluvčí ministerstva životního prostředí Jarmila Krebsová. Dodala, že právě v těchto dnech se vedení parku s připomínkami seznamuje, vyhodnocuje je a připravuje odpovědi. Ty by měly být k dispozici během dvou až tří týdnů.

Jeden ze členů asociace, Josef Waters z Děčína, tvrdil, že už v letech 2006 a 2007 zasílal své návrhy na rozšíření sítě povolených cest pro cyklisty parku, ten je vždy zamítl.

„Správa parku i podle nového Návrhu plánu péče do roku 2016 pokračuje v předchozím trendu zvýhodnění pěších turistů, případně koňáků před ostatními. Zřejmě cyklistiku nepovažuje za šetrnou formu turistiky a rekreace. S tím ovšem nemohu souhlasit, návštěvníci by se neměli dělit podle použitých prostředků dopravy, pokud jde o nemotorové prostředky, ale podle toho, jak se v přírodě chovají,“ zlobil se Waters. Z vlastní zkušenosti prý ví, že v míře poškozování přírody není rozdíl mezi pěšími, běžci, běžkaři, bruslaři a cyklisty.

„Podle mého názoru jsou k přírodě nejméně ohleduplní občasní výletníci, pohybující se jen v nejatraktiv­nějších místech a pouze pár kilometrů od parkoviště, nebo restaurace, bez ohledu na to, jaké prostředky dopravy používají. Zkazky o obecné škodlivosti cyklistů na neasfaltových cestách ale mezi pracovníky ochrany přírody asi zdomácněly,“ dodal cyklista. .

Tomu se ale úředníci správy parku brání. Na svou obranu předkládají zákon o ochraně přírody a krajiny. Ten podle mluvčího parku Tomáše Salova v základních ochranných podmínkách jízdu na kolech v národních parcích mimo silnice, místní komunikace a mimo místa vyhrazená se souhlasem orgánu ochrany přírody výslovně zakazuje. „Cesty v lesích Českého Švýcarska jsou účelovými komunikacemi, a ze zákona je tedy provozování cyklistiky na těchto cestách zakázáno,“ stál si za svým Salov.

Vysvětlil, že aby Správa Národního parku České Švýcarsko cyklistiku umožnila, vyznačila síť cyklotras o celkové délce zhruba 70 km. Ve vztahu k rozloze parku je to zhruba 0,9 km cyklotras na čtvereční kilometr. „Domníváme se, že již tato skutečnost vylučuje tvrzení o diskriminaci cyklistů,“ poznamenal Salov a dodal, že účel těchto cyklotras spočívá především v usnadnění poznávání přírody národního parku, pokud je však někdo využije k individuálním rekreačním nebo sportovním účelům, nikdo mu v tom nebrání. Počty cyklistů lze. Kteří do parku jezdí, lze odhadovat na desítky tisíc.

Salov také zdůraznil, že po desetileté zkušenosti s cyklisty na území parku lze konstatovat, že porušení zákazu jízdy na kole mimo vyhrazené cyklotrasy patří k nejčastějším přestupkům návštěvníků národního parku. „A to vzdor etickému kodexu zveřejněnému na internetových stránkách České mountainbikové Asociace,“ upozornil mluvčí.

Správci parku totiž evidují ročně stovky případů, kdy cyklisté poruší návštěvní řád. „Správa Národního parku České Švýcarsko proto vítá spolupráci se sdruženími organizujícími cyklisty, a to i při řešení problematiky porušování zákona nedisciplinovanými návštěvníky,“ dodal Salov.