Vraždy byly nábožensky motivované, útočící bratří řvali, že pomstili proroka Mohameda 
a že Aláh je veliký. Ironií osudu bylo, že policista zavražděný na ulici před redakcí byl téhož vyznání jako vraždící dvojice. Tak to s terorismem chodí. Vraždí cíleně a přesto zaslepeně. Většina civilizovaného světa projevila jak zděšení, tak účast. Našli se lidé, kteří neváhali tvrdit, že si karikaturisté časopisu dělali ze všeho až "moc velkou legraci" a "nic jim nebylo svaté". Zda se to má trestat smrtí, pochybuji… Od té doby se stalo mnoho dalších tragédií – a mám na mysli ty, které jsou nějakým způsobem navázány na politiku , a navíc v samotné Paříži v listopadu skupina fundamentalistů vyvraždila na několika místech při jediném multi-útoku na 130 lidí. Tragédie redakce jedněch novin jako by najednou byla umenšena záplavou novějších úděsností. Není tomu tak, jedna smrt je jako všechny smrti. Lidé po ní už nežijí… Vzpomínám na Charlie Hebdo.
Autor: Martin Schulz, Doubice