V jednom případě se jednalo o odposlechy telefonických hovorů někdejšího premiéra Nečase s jeho tehdejší zaměstnankyní, šéfkou jeho kanceláře, paní Nagyovou. Soud je věcí veřejnou a skutečnost, že někdy nepříjemné pasáže soukromých rozhovorů skončily zveřejněny v médiích, jde – střílím do vlastních řad – na vrub novinářům. Ti nejspíš nejlépe vědí, proč bylo nutné zveřejnit středně nechutné výroky někdejší paní Nagyové, nynější paní Nečasové. No, nešť…

Druhá věc je podobně intimní. Na veřejnost vyplulo, že polovina z letošních maturantů nedokázala v písemné části "zkoušky dospělosti" doplnit ke jménu "Iškariotský" to první (a známější) jméno, tedy "Jidáš". Nevím přesně, která ze dvou zpráv o zveřejnění jistých intimností mi vadí více. Zda submisivní (česky asi "podpantoflový") expremiér, či množina maturantů, kterým se podařilo nějakým způsobem nezaznamenat jeden z klíčových příběhů dějin naší (a tedy i jejich, maturantské) civilizace. Obojí jakoby naznačovalo, že jsme (jako společnost)na sestupné dráze…

Martin Schulz, Doubice