„V České republice máme první tři případy nemoci covid-19. Jsou to případy, které byly potvrzené v Národní referenční laboratoři. Dva pacienti jsou na Bulovce, jeden v Ústí nad Labem. Všichni pacienti jsou izolováni na infekčních odděleních,“ oznámil 1. března 2020 tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch proniknutí nového typu koronaviru do České republiky. V té době s nemocí zápasila již řada evropských zemí a bylo tak jen otázkou času, kdy dorazí také do Česka.

Prvním českým pacientem byl děčínský fyzioterapeut a sportovec Petr Toncar. „Cítil jsem se jako při nastydnutí, s lehkou teplotou, s lehkým kašlem. Zažil jsem řadu dní, kdy mi bylo v životě mnohem hůř,“ vzpomínal na onemocnění covidem. Po oznámení diagnózy mu nejprve hlavou projely obavy o nejbližší. O čtyři děti, o rodiče, kteří patřili do rizikové skupiny.

Nechtěná prvenství

Po prvotní hospitalizaci na infekčním oddělení ústecké Masarykovy nemocnice jej převezli do nemocnice Na Bulovce v Praze, která se v následujících týdnech stala epicentrem léčby covidu. „Vnitřně jste stoprocentně přesvědčený, že jste mladý a zdravý, takže to překonáte. Navíc jste pod kontrolou lékařů,“ popisoval své další myšlenky Toncar. Podle jeho slov byl nejdůležitější klid. Fyzický i psychický. Jeho rodina si ale připsala řadu dalších nechtěných prvenství. Toncarova dcera byla prvním nakaženým dítětem, maminka pak prvním člověkem nakaženým na území České republiky.

V následujících týdnech vláda po vyhlášení nouzového stavu uzavřela hospody, obchody, nařídila povinné nošení roušek. Těch ale byl na trhu nedostatek, a tak si je lidé museli sami šít. Vznikly i velké iniciativy, které šily roušky například pro domovy seniorů. „Roušky tehdy, pokud vůbec byly, byly neskutečně předražené. Bylo proto jednodušší je nechat ušít. Jak se lidé spojovali, bylo to neskutečně krásné,“ řekl Jakub Houška z Děčína, který na facebooku založil skupinu Děčín společně pomáhá. V té se mohli propojit lidé, kteří se rozhodli v prvních fázích boje proti covidu pomáhat.

Nárazem do zdi byl covid pro desítky tisíc lidí pracujících v zahraničí, především v Německu. Česká vláda Andreje Babiše totiž rozhodla o neprodyšném uzavření hranic a pendleři se tak po určitou dobu nemohli dostat do práce.

Drtivý dopad měl covid také na cestovní ruch, který je v pohraničí z velké části odkázán právě na klienty z ciziny. „Propad byl o desítky procent. V jednu chvíli se cestovní ruch kvůli restriktivním opatřením úplně zastavil. Provozovatelé na tehdejší období vzpomínají s určitou pachutí, protože ne všechna opatření byla smysluplná,“ popsal tehdejší situaci ředitel destinační agentury České Švýcarsko Jan Šmíd. Například do soutěsek ve Hřensku dorazilo v roce 2019 více než 400 tisíc návštěvníků, o rok později jen 263 tisíc a v roce 2021 to bylo 193 tisíc. Během covidových let se tak na této oblíbené turistické atrakci propadla návštěvnost o více než polovinu.