Ruinu starokatolického kostela v Děčíně na Popravčím vrchu koupil Jaroslav Hrouda a jeho firma Good Times. Co se stavbou míní udělat, není jasné. Své plány totiž Hrouda tají. Lidé se bojí, že se z kostelíku stane veřejný dům.

„Překvapuje mě, jak si někdo může jen tak koupit kostel. Ale to je asi záležitost příslušné církve. Kostel stojí v blízkosti výpadovky na Hřensko, a tak si myslíme, že ho s největší pravděpodobností zbourá a postaví tady veřejný dům,“ obává se Iveta Douchová z Děčína.

Kostel Hrouda koupil přes realitní kancelář. Ta ho měla ve své nabídce dlouhé měsíce a nabízela ho mezi klasickými nemovitostmi. Kostelík totiž není kulturní památkou.

„Veřejný dům z kostela neudělám. Nebude tam ani bufet s párky,“ ujistil Jaroslav Hrouda. Tvrdil, že své záměry s kostelem musí pořádně promyslet a zvážit. „Budu do toho investovat peníze. Kostel tady chátral padesát let a je jedno, jestli s ním něco budu dělat na jaře, za rok či za pět let,“ řekl Hrouda. K místu, kde kostel stojí, prý má citové pouto. „Jako malý kluk jsem si sem chodil hrávat. To místo je krásné a lidé ho i dnes využívají k vycházkám a odpočinku,“ dodal Jaroslav Hrouda.

Podmínky prodeje

Kostel koupil Hrouda za půl milionu korun. Potvrdil to administrátor starokatolické církve Roland Sollocha. Církev s děčínským kostelem na Popravčím vrchu už neměla podle Sollocha žádné plány. To byl důvod, proč se ho zbavila. „ Do kupní smlouvy jsme si dali podmínku, že nový majitel nesmí kostel využít jako veřejný dům. Jsme si totiž vědomi toho, že stojí u silnice na Hřensko a takové nebezpečí hrozilo,“ řekl Solloch. Upozornil, že původní záměr nového majitele bylo z kostela udělat galerii. To však Hrouda nepotvrdil.

Kostelík je jedinou památkou na starokatolickou církev v Děčíně, která do roku 1945 patřila mezi významné církve města i širšího okolí. Pod zdejší starokatolickou farnost patřili i věřící z Mostecka, Chomutovska a Kadaňska,“ řekl ředitel děčínského muzea Milan Rosenkranc. Doplnil, že po válce, po odsunu německého obyvatelstva, které tvořilo základ starokatolické církve, ho začala užívat Československá církev a ta ho předala v roce 1958 pravoslavné církvi. „V šedesátých letech kostel využívali pravoslavní přesídlenci z tehdejšího Sovětského svazu,“ vysvětlil Milan Rosenkranc. Od roku 1976 kostel využívalo Okresní muzeum v Děčíně jako depozitář lidového nábytku. „V této době jsme nechali opravit střechu a zabezpečit proti vandalům. Protože kostelík stojí na odlehlém místě, zabezpečení vandalové několikrát překonali a věci ukradli. Depozitář jsme proto zrušili,“ řekl ředitel děčínského muzea. Po požáru na konci osmdesátých let starokatolický kostel už nikdo nevyužíval.

Po roce 1990 projevila synodní rada zastoupená biskupem Dušanem Hejbalem Starokatolické církve v Praze zájem o navrácení kostela.
Podle katastru nemovitostí jim totiž stále náležel.
Nové vedení církve měla snahu kostel opravit.
Nedostatek financí a stálé nájezdy vandalů dokonaly dílo zkázy.