Ta ale podobnou interpretaci jejich odporu odmítají.

„Z pohledu řeky je Děčín úzkým místem, které způsobuje velké potíže. Dá se říci, že díky němu je celá labsko-vltavská vodní cesta, jejíž hodnota je odhadována na 160 miliard korun, znehodnocena. A to díky neexistenci díla, jehož cena tvoří pouhých 2,5% z této částky," říká Jiří Skalický, který je pověřený vedením Ředitelství vodních cest České republiky a dodává, že lodě nemají možnost nesplavné místo objet. Tak jako mají možnost automobily nebo vlaky možnost objet neprůjezdné silnice či koleje.

S tím ale nesouhlasí například představitelé ekologického sdružení Arnika, které vystupuje po celou dobu, kdy se o záměru vybudování plavebního stupně v Děčíně rozhodlo, proti jeho výstavbě.

„Pan Skalický se snaží větami vytrženými z kontextu vytvořit dojem, že beton vlastně pomáhá přírodě. Podnik jen loni utratil padesát milionů za snahu prosadit stavbu, která prý má spasit českou ekonomiku. Stále hrozí, že stavba bude mít významně negativní dopad na životní prostředí a o opaku ŘVC nepřesvědčilo ministry životního prostředí napříč politickým spektrem," oponuje svému věčnému rivalovi Jana Vinterová z Arniky. Díky požadavkům sdružení bojujících proti výstavbě plavebního stupně byl původní projekt velmi výrazně změněn.

„Plánována je řada revitalizačních opatření, která vrátí přírodní podobu korytu silně poznamenanému lidskou činností. Odborníci hodnotící vliv našeho projektu na životní prostředí dokonce považují zvolenou variantu za lepší z pohledu životního prostředí, než kdyby se nestavělo nic," vysvětluje Jiří Skalický z Ředitelství vodních cest.

Rejdaři spolu s Ředitelstvím vodních cest ale tvrdí, že by vodní doprava měla smysl a byla významným faktorem pro větší konkurence schopnost českých firem, pokud by byla schopna garantovat přepravní kapacity v dlouhodobém horizontu. To ale v současné době není kvůli nestálé vodní hladině možné.