Obrovská, špinavě bílá hora, která „teče“ z rozlehlé skladovací haly. Tak takhle vypadá dvacet tisíc tun soli. Ač sama připomíná hromadu starého sněhu na jaře, bude právě ona příčinou, která sníh na silnicích promění nejprve v mazlavou břečku a poté ve vodu.

Halda je k vidění v depu v Dubí, patřícímu Správě a údržbě silnic Ústeckého kraje, obecně známé pod lidovým názvem „suska“. „Nelze použít ledajakou, například ta z Polska je nám k ničemu, nefunguje. Musíme sůl nakupovat v solných dolech v Německu,“ vysvětlila náměstkyně ředitele SÚS Lenka Holovská.

Pro laiky udivující informace má logické vysvětlení. Polská sůl má nízkou čistotu i zrnitost, je v ní příliš mnoho příměsí a prachu, a tak neodpovídá státní normě. Zatímco ta německá dosahuje čistoty až 98 procent.

„Zima od listopadu stojí okolo 150 milionů, loni jsme jezdili až do dubna. Jeden sypač s nástavbou a technikou na silnici stojí okolo 8 až 10 milionů. Drtě jinak máme naskladněno 7 tisíc tun,“ pokračovala náměstkyně Holovská.

Silničářům, kteří právě připravují techniku na zimní provoz, organizaci práce letos navíc značně komplikuje pandemie koronaviru. Podle ředitele „susky“ Libora Tačnera museli řidiče a další obsluhu rozdělit do dvou čet, které se navzájem nepotkávají. Při 24hodinovém provozu se střídají po obědě. Doma zůstávají maminky s dětmi. Toto řešení fungovalo už na jaře.

„Prioritou jsou řidiči. Bez nich bychom měli obrovské problémy. Všichni mají k dispozici roušky, dezinfekce. Jsme rozdělení na pět provozů a na dvou se potvrdila nákaza covid-19. V Litoměřicích a v Chomutově, tam už je to třeba pět lidí. Práce ale v pořádku pokračují,“ uklidnil. Správa obhospodařuje čtyři tisíce kilometrů silnic.

Na nich má třiaosmdesát okruhů, po kterých se sypači pohybují. Na kontrolní jízdy vyrážejí už ve tři hodiny v noci. Když začne sněžit, může se stát, že pojedete sto metrů před ním, sto metrů za ním a přesto ho neuvidíte. Pokud sněží trochu hustěji, silnice se za nákladním vozem „zavře“ jako voda. Odtud prý pramení všechny vtipy na silničáře v zimě, podle vedení „susky“ někdy i dobré, ale většinou nespravedlivé. Zrovna ten nejčerstvější praví, že ústečtí silničáři jsou nejmenší lidé na světě. „Jak napadnou tři centimetry sněhu, už nejsou vidět,“ žertoval profesionální „kamioňák“ Jaroslav Maurer s tím, že ho viděl na Facebooku.

Zrovna pro kamiony jsou shrnuté a posypané silnice nejdůležitější. „Stačí ty tři centimetry a už neprojedou. Kolikrát zůstane sypač viset mezi nimi v koloně a nemůže dál. Bývá to jeden z důvodů, proč jsou silnice zavřené,“ vylíčil ředitel Tačner.

Hlavní ale stále zůstává, aby silnice byly sjízdné, aby se na nich nikdo nezabil. Nezřídka prý chlapi ze „susky“ tahají zapadlá auta z „pangejtu“, vozí jim potraviny a horký čaj. Řidiči na dvaceti střediscích v kraji ani teď nezahálí a připravují techniku na zimu. „Myslím, že silnice v našem kraji jsou na tom lépe než jinde. Ty doby, kdy po nich jezdily staré matesy, jsou pryč a naši lidé to berou jako službu,“ dodal ředitel.