Během dramatických dní komunikoval Tomáš Salov s novináři z několika zemí, další práce jej ještě čeká. O požár v Českém Švýcarsku totiž projevila zájem jedna z japonských televizí.

Byly ty tři týdny, po které v Českém Švýcarsku zuřil požár, náročné?
Byly. Ale nechtěl bych se v žádném případě srovnávat s lidmi zasahujícími přímo v terénu. Ať už to byli hasiči, naši revírníci nebo strážci z našeho národního parku či z jiných národních parků, případně náš ostatní personál, který se nepřetržitě pohyboval v terénu. Pomáhal jsem ostatním vytvářet prostor, aby mohli pracovat nerušeně. Já jsem tam byl od toho, abych komunikoval.

Co vše jste musel zařizovat?
V prvé řadě jsem se snažil být v co největší míře k dispozici médiím a přenášet k nim ty nejaktuálnější informace, které jsem měl z terénu od našich pracovníků nebo od hasičů. Samozřejmě hasiči odvedli v komunikaci také velký kus práce, protože se věnovali médiím na více než sto procent. Takže byla potřeba být k dispozici co největšímu spektru médií a naplňovat programové požadavky. I proto, že jsme chtěli co nejobjektivněji informovat o celé situaci a náš pohled je jedním ze střípků skládanky, která potom vznikne.

Červencový požár v Českém Švýcarsku

Jak vypadal váš den?
Telefonáty začaly někdy po šesté hodině ranní. Poslední vstupy nebo telefonáty se děly okolo 22. hodiny. Nicméně po té desáté večerní přišla druhá směna. Dotazy totiž chodily i e-mailem, takže se bylo potřeba trochu věnovat kancelářské činnosti. Hlavní nápor byl v prvním týdnu, kdy na spánek zbývalo čtyři pět hodin. Bylo to hodně náročné. Na druhou stranu v tomto režimu člověk nemá sílu přemýšlet o tom, jestli to je, nebo není náročné. Adrenalin drží člověka nad vodou velmi dlouhou dobu.

Zdroj: DeníkSpočítat média, se kterými jste komunikoval, je asi nemožné. Máte spočítané alespoň země, ze kterých novináři dorazili?
Ze čtyř. Pochopitelně nejčastěji jsem komunikoval s českými médii, v těsném závěsu byla média německá. V jednom případě to bylo polské médium a v jednom slovenské. Nyní se chystáme do území zasaženého požárem ještě s dalšími novináři, kteří zajišťují program pro japonskou televizi. Podle informací od těchto novinářů mají Japonci velmi rádi příspěvky ze střední Evropy a dění u nás je zajímá.

Jak vám bylo, když se začal požár šířit do extrémních rozměrů?
Zlomový okamžik přišel v pondělí 25. července odpoledne. Během neděle a pondělního odpoledne přicházely mírně optimistické signály, že se oheň daří dostat pod kontrolu. V noci docházelo vždy k největšímu pokroku, protože se zvedal vítr a kvůli tomu, že hasiči neměli k dispozici vzdušnou podporu. Nejpozději v pondělí odpoledne bylo jasné, že to není požár, na který jsme zvyklí a kde stačí hlídat vnější hranice postupu. Ukázalo se, že se jedná o skákavý oheň a že se přes noc ta situace výrazně zhoršuje. Největší pocit bezmoci nastal právě v to pondělní odpoledne.

Turisté se do Hřenska vrací po požáru jen velmi pozvolna.
Město duchů. Hřensko je po požáru téměř prázdné, turisté se vrací velmi pomalu

Už víme, co a proč se stalo?
Víme, proč se to stalo, ale nevíme, jak přesně se to stalo. Nevíme, jestli si tam někdo rozdělával oheň, jestli kouřil nebo třeba odpaloval petardy. Čekáme na zprávy od policie. Obávám se, že to bude nějakou dobu trvat, protože vyšetřování není vůbec jednoduché. Takto velké nasazení kriminalistů národní park na svém území nepamatuje. Což nám dává naději, že máme velkou šanci se přiblížit lidem, kteří manipulací s otevřeným ohněm zapálili národní park.

Kromě vyšetřování se diskutuje také o budoucnosti. Chystáte nějaká opatření?
Do budoucna se určitě bude hodně věcí měnit. Redukovat požární riziko jen na chráněná území a spokojit se s vysvětlením, že tam, kde je národní park, je také nebezpečno, je společensky velmi nebezpečné. Když se podíváme na predikce klimatologů, o kolik má stoupnout průměrná teplota v Evropě, můžeme si to přeložit tak, že se takto dlouhá období sucha budou vracet. Postihnou celou Českou republiku. Požární riziko plyne z kombinace sucha, nezodpovědného zacházení s ohněm a vůbec existence jehličnatých porostů. Problematiku jehličnatých porostů můžeme velmi brzy řešit kdekoliv jinde. Národní park České Švýcarsko má tu smůlu, že z pohledu sucha patří k těm nejvíce zasaženým u nás. S ohledem na stanoviště tu byla naprosto nevhodná skladba lesů. V roce 2018 jsme to poznali na tom, že se zde lýkožrout začal množit jako první a velmi rychle. Z toho je potřeba se učit a ne tu věc uzavřít ve smyslu národní park rovná se velké požární nebezpečí. Může se to klidně opakovat v oblasti Ralska nebo u Máchova jezera.