V děčínském domově pro seniory má každý den svůj pevný řád. Snídaně, svačina, oběd, svačina, večeře. Přestávky mezi jídly vyplňuje odpočinek, případně aktivity, které domov svým klientům nabízí.

Středu co středu naruší zaběhlou rutinu zvláštní návštěva.

„Tak pánové, všeho nechte!" volá od dveří Věra Pourová, která má volnočasové aktivity seniorů na starosti. „Vedu vám sem ženský!" Dva starší muži odloží noviny 
a s úsměvem vzhlédnou.

Na prahu opravdu stojí čtyři „ženské" – čtyři fenky, které se svými majitelkami do domova pravidelně docházejí v rámci canisterapie.

Jednou týdně

„Canisterapii jsme zde začaly provozovat zhruba před třemi lety," říká Jitka Flachsová, majitelka feny Arniky a iniciátorka canisterapeutických služeb v Děčíně.

„Nejprve jsem chodila jen já s Arnikou, později se k nám přidala paní Grešíková se svými psy. Seniory navštěvujeme podle časových možností 
– většinou jednou týdně – a pokaždé chodíme do jiného pavilonu, aby se s našimi pejsky mohl potěšit opravdu každý. Když jsme ještě chodily hlavním vchodem, vítala nás 
u dveří hotová delegace," směje se Jitka Flachsová.

Canisterapie je zejména 
v posledních letech obrovský hit. Organizací, které se jí zabývají, přibývá jako hub po dešti, a stejně tak roste i počet zájemců o jejich služby. Canisterapii využívají všechny možné instituce, školami 
a dětskými domovy počínaje, domovy pro seniory a ústavy sociální péče konče.

Canisterapie

Proč se zrovna o canisterapii mluví v takových superlativech? Při hledání odpovědi na tuto otázku je nejprve třeba si ujasnit, o co vlastně jde. Canisterapie je terapeutická metoda, která využívá pozitivního působení psa na zdraví člověka. Jejím posláním je zlepšit prostřednictvím pejska kvalitu života jedinců, kteří jsou ve společnosti nějakým způsobem znevýhodněni. Přispívá k rozvoji hrubé i jemné motoriky, zlepšuje komunikaci, orientaci v prostoru 
a v neposlední řadě zvyšuje 
i motivaci. Může pomoci i tam, kde není viditelné onemocnění, jen prostě „bolí duše".

Přínos

„Canisterapie je pro naše klienty jednoznačně přínosem," říká Věra Pourová. „Pejsci jim jednak zpestřují pobyt v domově, jednak umožňují zavzpomínat si na zvířata, která dřív sami vlastnili. Máme tu například paní, kterou v mládí pokousal pes. Celý život se jich proto bála, a když k ní canisterapeutky zavítaly poprvé, nechtěla o nějakém kontaktu ani slyšet. Dnes se s pejsky dokonce mazlí a říká, že nebýt jich, nikdy by svůj celoživotní strach nedokázala překonat."

Udělat ze svého domácího mazlíčka profesionálního terapeuta však není nic jednoduchého. Nedá mi to a ptám se na věc, která možná napadne leckterého zapáleného pejskaře: jaké plemeno je pro canisterapii nejvhodnější? Mám doma malého teriéra, mohu dělat terapii i s ním?

„Neřekla bych, že plemeno psa je pro canisterapii určující," říká veterinární lékařka Markéta Grešíková. „Já sama provádím canisterapii 
s fenami holandského kachního psa, o kterých se všude píše, že nejsou vhodní k dětem. A máte vidět, jak se chovají, když se mezi dětmi ocitnou. Nechají si od nich líbit snad úplně všechno," usměje se, ale hned zvážní.

Psí školka

„Canisterapie je spíš záležitost povahy psa. Nesmírně důležitá je včasná a důkladná socializace štěněte a následná výchova v duchu pozitivní motivace. I z toho důvodu jsme v roce 2008 založily s kolegyní psí školku, ve které se právě socializaci štěňat hodně věnujeme."

Její slova potvrzuje i Zdenka Prošková, předsedkyně společnosti Pes a člověk, která se canisterapií zabývá již sedmnáct let.

„V případě canisterapeutických psů je povaha naprosto zásadní," tvrdí. „K seniorům se spíše hodí klidnější pejsci, naopak do škol a k dětem jsou vhodnější živější zvířata, která jen tak něco nerozhází. Měli jsme například bulteriéra – tedy plemeno, jež je často médii prezentováno jako „bojové" – který byl jedním z našich nejlepších terapeutů. Pejsek, z něhož chce majitel mít canisterapeuta, musí absolvovat poměrně náročné povahové zkoušky, ve kterých se testují jeho reakce ve stresových situacích. Když se mu podaří zkoušky úspěšně složit, chodí k nám každých 12 měsíců na přezkoušení. Každý pes se totiž vyvíjí 
a jeho povaha se může postupem času měnit."

Pomocníci

Při pohledu na šťastné tváře lidí, kterým psi z dlaní opatrně berou piškoty, je nasnadě napsat, že pes je opravdu nejlepší přítel člověka. To by však vyznělo jako klišé. V případě canisterapeutických psů jde 
o víc, než „jen" o přátelství. Jde o pomoc těm, jejichž život by bez čtyřnohých pomocníků byl o poznání chudší.  

Autor: Michaela Matějů