Box. Bojový sport, to mě vždycky lákalo si vyzkoušet. Už dlouho sleduji v televizi různé zápasy a byla jsem i několikrát na galavečerech boxu. Box je pro mě mnohem lákavější a přitažlivější sport než třeba fotbal nebo tenis. Je to rychlý kontaktní sport. To byl důvod, proč jsem se rozhodla vyzkoušet si ho na vlastní kůži. Chtěla jsem poznat, jaký asi trénink boxeři musejí absolvovat. Do ringu bych ale nevlezla, to bych se určitě bála.
Domluvila jsem se ve sportovním klubu Městské policie Děčín, kde box trénuje Václav Němeček, ten mě měl do tajů sportu zasvětit. Nejprve jsem si musela vybrat rukavice, musely mi padnout. Můj první trénink mohl začít. Nejprve postoj. Jedna noha dopředu, druhá dozadu, jedna ruka sem, druhá tam. Trochu se mi to motalo, ale pochopila jsem, že postoj je důležitý. Pokud zaujmu ten správný, soupeř mě k zemi jen tak nesloží. Musí to být efektivní a pevný postoj.
„Tak a teď se postav k boxovacímu pytli,“ řekl trenér Václav. „udeř, takhle,“ předvedl. Pytel se rozkýval. Teď já. Bum. Pytel se ani nehnul. Nemám žádnou sílu. „Obuj se do toho a prašť pořádně,“ nabádal Václav. Bum, bum, bum. Konečně se pytel začal hýbat, ale já po půlhodince intenzivního bušení měla jazyk na vestě, triko propocené a sotva jsem dýchala. Ale ten pocit. Box je totiž perfektní relaxace, s každou ránou mizí z hlavy špatné myšlenky. Odcházela jsem sice ztahaná, ale s hlavou čistou, dobrou náladou a přesvědčením, že to dneska sice bylo poprvé, ale rozhodně ne naposledy. Všem, kteří si nevědí rady s volným časem, box vřele doporučuji.
