Celou noc jsem nespala, pořád jsem měla před očima tu rozběsněnou Ploučnici. To tvrdí Vlasta Kuchařová, která sedí v pondělí ráno odevzdaně na podezdívce plotu jednoho z domků ve Františkově nad Ploučnicí a s napětím sleduje, zda se řekla zklidní nebo jestli ještě vystoupá. Ke své chalupě se nedostane, odřízla ji voda. „Na noc jsem šla ke snaše, ale stejně jsem oka nezamhouřila,“ říká unaveně. V životě prý nezažila, aby Ploučnice takhle řádila. „Byla velká voda, několikrát, ale nikdy nebyly tak obrovské vlny jako jsou teď,“ ukazuje na běsnící řeku.

Zprávy, které od nedělního odpoledne chodily z benešovského infokanálu lidem do mobilů o tom, že je nutná evakuace, se naštěstí nepotvrdily.

PROHLÉDNĚTE SI FOTOGRAFIE Z POVODNÍ I Z JINÝCH MÍST NA DĚČÍNSKU…ZDE…

U jednoho z mostků ve Františkově postává parta mladých mužů. Také čekají, co řeka ještě udělá. „Rád bych poděkoval státu za to, že se tak skvěle stará o naše toky a tak dobře je obhospodařuje,“ ironicky poznamenává jeden z nich. Ostatní souhlasně přikyvují. A kdo podle nich v kritické situaci nevíc pomohl? „Rozhodně hasiči a pak taky Benešov nad Ploučnicí, přivezli písek, mohli jsme pytlovat a určitě jsme některé domky před vodou ochránili,“ shodují se muži.

Rudolf Fleischer žije v obci už od roku 1945. „Jo, byla tu velká voda, možná větší než tahle, v jednaosmdesátém,“ tvrdí. „Kdepak v padesátém šestém byla voda až k trati,“ oponujeme mu šestaosmdesátiletá Miroslava Komárková. Postává u plotu svého domku, čiperná, veselá. „Od pěti jsem vzhůru, čekám na noviny,“ říká. „Ale kdepak, abych si je přečetla, s dcerou, obě jsme v důchodu, je roznášíme lidem po vsi, jsme doručovatelky tisku,“ odráží dotaz, zda do Františkova chodí pošta takhle časně ráno.

Ve Františkově se zvedá náladu s tím, jak vody v řece ubývá. Lidé jsou nachystaní začít odstraňovat spoušť, jež tu řeka napáchala.

Obdobná situace je v Malé Veleni – Soutěskách. V některých domcích je metr vody. „Koupili jsme to tu před dvěma lety, všechny peníze jsme investovali do rekonstrukce, těšili jsme se, jak nám to všechno vydrží a teď tohle,“ říkají manželé Gerald a Ivana Královi. Oba jsou prý rybáři. „Byl to náš sen, mít řeku před plotem, jen nahodit a chytat. Ale jsme prostě životní smolaři, nic se nám nezdaří, jak si přejeme,“ tvrdí odevzdaně Ivana, ale jedním dechem dává: „Hlavně že se nikomu nic nestalo. Uklízí se v Jánské, Srbské Kamenici, Benešově, v obcích Šluknovského výběžku i v Děčíně. „Pokud někdo ze Starostů či starostek potřebuje nějakou pomoc, ať se na mě obrátí, zprostředkuji kontakty, pomohl jsem takhle třeba Jánské,“ nabízí sociálně demokratický poslanec Jaroslav Foldyna. Společně Petrem Gandalovičem, stejně jako loni, bez ohledu na stranickou příslušnost, objíždění postižení oblasti a nabízejí pomoc. Do Hřenska dorazila padesátka vojáků z hlučínského záchranného sboru a ze záchranného sboru v Rakovníku. „Prořezávají se do Soutěsek, pomáhají s úklidem v obci,“ vysvětluje viditelně unavený starosta Hřenska Josef Černý. „Já nevypadám unaveně, jsem unavený,“ říká. Přesto neváhá a po obci pobíhá, zařizuje, telefonuje. V obci už jsou kromě hasičů a vojáků i energetici, vodaři i pracovníci mobilních operátorů. „Kontrolujeme a čistíme elektroměr pro přečerpávací stanici kanalizace, aby mohla fungovat,“ vysvětlují muži v montérkách.

„Starosto, až to tu uklidíte z nejhoršího, ozvěte se, sehnal jsem peníze na veřejně prospěšné práce a dám vám lidí, kolik budete potřebovat,“ ¨nabízí ředitel děčínského úřadu práce Jiří Král. Se svou kolegyní objíždí postižené obce a nabízí užitečnou pomoc v podobě pracovitých rukou, jež jsou momentálně bez zaměstnání.

Hřensko je hermeticky uzavřené, neproklouzne do něj ani noha. „Nikoho sem bez povolení nepustím dokud to nebude uklizené z nejhoršího,“ upozorňuje starosta.