Klára se Bivoje ujala víceméně náhodou – na recepci jí ho totiž přinesli lidé, kteří ho zraněného našli v lese.
„Zrovna jsem měla službu, tak jsem se ho ujala," říká sympatická recepční s tím, že ze začátku byly s Bivojem, jak ho sama záhy pojmenovala, problémy.
„Byl hodně dehydrovaný, nemohli jsme ho zavodnit. Od doktorky dostal také antibiotika," popisuje krušné počátky.
Jenže Bivoj se ukázal jako bojovník; všechno ustál a nyní se má čile k světu. Například v noci místo spánku řádí, byť zatím nevydává žádné zvuky. To přijde, až dospěje. Každopádně přes zimu si ho Klára nechá – do volné přírody ho vrátí asi až na jaře.
Teď ho nosí pořád s sebou.
V práci ho má na recepci
v klícce, doma ho někdy pouští proběhnout se. Bez dozoru ho ale nikdy nenechává.
„Třeba si s ním sednu na deku," dodává.
Plch velký dosahuje v dospělosti téměř velikosti veverky. Je aktivní za soumraku a v noci. Piští a hvízdá. Občas si vytváří letní zásoby, nikdy ne zimní. Potravou jsou mu listy, pupeny, kůra, žaludy, bukvice, ořechy, bobule, plody, někdy i hmyz, vejce a ptačí mláďata.