Byla dokončena v říjnu roku 2002 a stala se tehdy prvním alternativním zdrojem vytápění svého druhu na Šluknovsku.

„Nadšení z téhle ekologické stavby vyprchávalo postupem let stále více a přibývalo starostí s ekonomikou provozu. O ten se více než čtyři roky starala samotná obec, která na čas zdroj vytápění svěřila do pronájmu firmě Lenora. Od loňského února se o dodávky tepla znovu začala starat obec,“ uvedl František Ovčáčík, který stál v čele radnice do komunálních voleb.

Stavba kotelny si vyžádala zhruba třiadvacet milionů korun.

„Tehdy byly pro fungování nového zdroje vytápění příznivé prakticky všechny okolnosti. Hlavně to platilo o dřevní hmotě, kterou místní pila do té doby nedokázala efektivně využít. Kůra, štěpky a piliny se staly dostupným palivem a v průběhu výstavby kotelny byla její technologie rozšířená o možnost spalování slámy,“ připomněla Anna Korbelová. Byla starostkou obce právě v době, kdy došlo k výstavbě biokotelny a jejímu spuštění do zkušebního provozu.

Možnosti dodávek tepla začalo využívat asi třicet rodinných domků a několik objektů ve vlastnictví obce. Jenže postupně se provozní náklady začaly výrazně zvyšovat. Místní pila výrobu ukončila a dřevní hmotu obec začala dovážet až ze vzdálených Semil.

Provoz se tak výrazně prodražoval a zvyšovaly se i výrobní náklady na jeden gigajoule tepla. Původně lidé platili 240 korun, v poslední době cena už překračovala devět set korun.

„Tyhle poplatky se stávaly už neúnosné a tak většina napojených domků dodávky tepla z kotelny vypověděla. Lidé se začali vracet ke klasickému vytápění uhlím a dřevem. Je to i náš případ. Projekt jsme si zpočátku pochvalovali. Přijít v zimě do vyhřátého domu bylo příjemné. Jenže ty náklady už byly příliš vysoké,“ tvrdil majitel rodinného domku Jan Vacek.

Problémem není jen nutnost dovážení paliva ze vzdálené pily, ale při distribuci tepla z kotelny do napojených objektů dochází ke značným ztrátám energie.

„Bilance za poslední rok dopadla žalostně. Provozní náklady dosáhly výše téměř dvou a půl milionu korun, přičemž odběratelé zaplatili necelých devět set tisíc korun. Ztrátu ve výši skoro jeden milion a šest set tisíc musela hradit obec. Prakticky sedmdesát procent vyrobeného tepla není komu účtovat, protože se ztrácí v rozvodném systému,“ rekapituloval starosta Roman Forfera. Zároveň připustil, že s největší pravděpodobností obec kotelnu přestane provozovat.

„Nemůžeme si dál dovolit utápět miliony v rozvodech tepla,“ řekl starosta Forfera. Myslí si, že stavba byla dost nešťastnou a ne zrovna kvalitně realizovanou investicí.

Rybniště kromě toho doplatilo na nekoncepční energetickou politiku státu. Ten ve snaze dosáhnout Evropskou unií požadovaného podílu výroby energie z alternativních zdrojů jejich výstavbu podporoval, ale už nedokázal zajistit další potřebné podmínky.

„Svého času byl prosazovaným hitem přechod na vytápění elektřinou. Kdo vsadil na tento zdroj, nestačil se časem divit, o jak drahé topení jde. Totéž se týká plynových zdrojů. Stát teď má také velké problémy s dotací výroby energie ze solárních a větrných elektráren. Prostě ta energetická koncepce Česka není vůbec v pořádku a doplácejí na to koneční odběratelé. Tedy i obce jako Rybniště,“ poznamenal bývalý senátor za okres Děčína a stávající starosta Jiřetína pod Jedlovou Josef Zoser.